Oči směrem ke swingu a jazzu mi otevřel Karel Vlach a jeho orchestr, přiznává Jiří Suchý

„A po roce 1948, kdy už byl jazz u nás ve velké nemilosti, se konaly také polotajné jam sessions jednak U Drahňovských, kde byly zastoupeny různé jazzové styly, a pak v Paláci Charitas, kde se hrál čistý dixieland. A já jsem chodil na obojí. Na tyto akce měl přístup jenom ten, kdo už tam měl někoho známého. To nebylo nikde inzerované.“

Tak vzpomínal Jiří Suchý v rozhovoru pro Český rozhlas České Budějovice na své první kontakty se světem swingu a jazzu. Ty se pak z fanouškovské podoby proměnily v přístup interpretační i autorský. A malé příklady řečeného vám nabídneme v půlhodince V náladě swingu, potažmu jazzu.

Ocitneme se to nejenom na půdě Semaforu, ale také v poměrně nedávné době se společnými nahrávkami pana Jiřího Suchého s The Hottentots Orchestra, s Novým orchestrem Jaroslava Ježka s dirigentem Zoltánem Liškou, s Triem Emila Viklického, ale také s Originálním pražským synkopickým orchestrem Pavla Klikara.

K natáčení s bandem jmenovaným na posledním místě Jiří Suchý s úctou poznamenal: „Pohodyplná hudba svým měkkým tichem přehlušila vřavu současných hudebních stylů, a to byl vlastně zázrak. Druhým zázrakem bylo, že Pavel Klikar a jeho orchestr se ujali trendů, které byly z jazzového pohledu silně pokleslé, ale jemu se podařilo najít zdroj zvláštních nálad a pocitů v dnešní době neznámých. Jeho nabídku jsem okamžitě přijal a práce ve studiu s Originálním pražským synkopickým orchestrem patří mezi mé nejhezčí profesionální zážitky.“