O vrchu Baba nad jihočeským Vitínem se říká, že jde o nejkrásnější mohylové pohřebiště v Čechách
V aktuálním vydání Vltavínu si poslechněte pytlácký příběh od Chyňavy, včetně písničky o této tragédii, a vydáme se prozkoumat i nedaleká mohylová pole u Chotýčan a Vitína.
Na přelomu 19. a 20. století panovala mezi hajnými a pytláky válka
Až do roku 1954 stával u silnice na Prahu, železný kříž nazývaný Pytlácký. Byl památkou na tragickou smrt jistého Mrázka z Lišova někdy na přelomu 19. a 20. století.
Mrázek patřil k obávané pytlácké bandě drancující knížecí schwarzenberské lesy. Trpělivost místních hajných a myslivců jednoho dne praskla a na pytláky byl zorganizován velký zátah. Právě v místě lesní křižovatky narazil Mrázek na knížecího myslivce, na kterého ihned namířil pušku. Včas přiběhl hajný Jakub Pulec z Chotýčan a Mrázka udeřil pažbou své pušky do týla. Mrázek ale neupadl do bezvědomí a ještě se stačil otočit a na Pulce vystřelit. Ten ač byl zle postřelen v obličeji, ještě pytláka Mrázka udeřil pažbou a usmrtil.
Jakub Pulec se po vyléčení zranění nechal ze strachu z pytlácké msty přeložit až na Šumavu. V těch dobách panovala mezi hajnými a pytláky otevřená válka a k pomstám běžně docházelo.
Ani Pulec jí nakonec neunikl a jednoho dne byl ve svém novém revíru přepaden, svlečen a přivázán ke stromu u mraveniště. To byl častý krutý způsob vraždy hajných. Jakub Pulec byl ale včas nalezen, a i když jeho tělo obsahovalo velké množství mravenčí kyseliny a bylo dosti opuchlé, vyléčil se.
Na památku této události tu stojí nejen křížek, ale badatelům ze Sdružení historie severního Českobudějovicka, se podařilo v archivech dohledat i text a notový záznam písně, která se k události váže. Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice ji přímo pro Vltavín nazpíval písničkář Luboš Hrdlička.
Mohylové pole nad Vitínem
Ve zdejších lesích je k vidění na sedmdesát mohyl dávných Slovanů z 8. a 9. století. A o necelé dva kilometry dál na sever jich najdete dalších osmdesát.
Některé mohyly působí na první pohled nenápadně, trochu jako přerostlé mraveniště, ovšem samozřejmě bez mravenců. Ale v okamžiku, kdy se zorientujete a rozpoznáte je v okolním porostu, budete jen žasnout nad jejich množstvím a krásou.
„Tento mohylník patří k nejzachovalejším v naší republice vůbec," hodnotí pohřebiště na Babě publicista Jan Cíglbauer, který se vyhledávání historicky vzácných lokalit kolem Českých Budějovic dlouhodobě věnuje. Slovanské pohřebiště bylo založeno na původním pravěkém. „Možná proto, že si Slované mysleli, že tu leží jejich předkové, i když to pochopitelně není možné, protože Slované sem přišli z východu," dodává Jan Cíglbauer.
Mohylová pohřebiště na vrchu Baba severozápadně od Vitína najdete v nadmořské výšce 570 metrů nedaleko plotu Poněšické obory. Z Vitína se musíte vydat pěšky západním směrem, u hřiště odbočit na lesní cestu doprava a pak už jen šlapat stále do kopce a nikam neodbočovat. Zmíněné pohřebiště je až na samotném vrcholu.
Podstatná část mohyl pochází z raného středověku, tedy z 8. až 9. století. Největší mají 4 až 5 metrů v průměru a některé dokonce dva metry na výšku. Jejich seskupení působí skutečně majestátně.
„Mohyly jsou uspořádané podle slovanského zvyku v liniích od východu na západ. Některé pak působí jako jedna velká mohyla složená z několika menších, které k ní byly jakoby přistavěny. Ty bývají označovány jako takzvané rodinné," vysvětluje Jan Cíglbauer.
Na samotném vrcholu Baby hlídá celé pohřebiště největší a nejrozsáhlejší pravěká mohyla. Je podle všeho také tou nejstarší. Měří na šířku zhruba 10 metrů a kdysi mívala určitě více než dva až tři metry do výšky, které má nyní.
A jak je možné, že zde násypy zůstaly takto zachované? „S velkou pravděpodobností je to zalesněním," konstatuje Jan Cíglbauer a dodává, že mohyly bývaly běžné i v jiných krajích, ale velice často zmizely pod rozoranými poli a rekultivovanou krajinou. Nejvíce se zachovaly právě v lesnatých porostech, které nikdy nebyly vykáceny ani jinak upraveny lidskou rukou.
Většina už není z archeologického hlediska zajímavá. Podstatná část má své vědecké průzkumy za sebou. A je logické, že jakékoliv amatérské rozkopávání není rozumné a představuje zároveň porušení zákona. A hlavně by se měla dodržovat pieta místa, kde se ve své podstatě potkaly staré civilizace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
