Volný pád léčí. Větrná terapie Martiny Bednářové pomáhá dětem, dospělým i hendikepovaným

Skákání padákem parašutisté často popisují jako vášeň, které jednou propadnete a už se jí nevzdáte. Toto pravidlo bezezbytku potvrzuje Martina Bednářová z Českobudějovicka. Se skákáním začínala jako středoškolačka, kdy se přes pobídku k získání řidičského průkazu dostala do Svazarmu.

„Parašutismus jsem si vlastně zvolila náhodou. První polovina výcviku nebyla ničím výjimečná, chodili jsme do tělocvičny, hráli míčové hry a učili se balit padák. Postupně jsme absolvovali zkoušku na trenažéru i první výskok. Strach jsem se dlouho učila překonávat. Pamatuji si i dny, kdy jsem na letišti brečela. Zlomilo se to asi až po padesáti seskocích,“ popisuje Martina Bednářová.

Na myšlenku, že vyrovnávání těla při volném pádu může pomoci i jako forma pohybové terapie, přicházela postupně. „Je to ale zároveň základní myšlenka každého seskoku. Volný pád vám srovná tělo i hlavu. Díky tandemovým seskokům jsem viděla psychiku člověka, jak se chová na zemi, v letadle a pak při tom volném pádu. Hodně jsem o tom přemýšlela,“ vysvětluje.

Čtěte také

Na kole překonala Alpy a spojila to se sbírkou pro onkologicky nemocné děti. Nápad se zrodil po vlastní zkušenosti

Milníkem bylo ovšem vlastní zranění způsobené právě při seskoku. „Špatně jsem doskočila na takzvanou doskokovou duchnu, zlikvidovalo mi to koleno. Než jsem se dostala na operaci, tak jsem chvíli kulhala. Při klasickém volném pádu z letadla mi to nevadilo, ale při výcviku ve větrném tunelu jsem se učila létat na zádech. Neměla jsem potřebnou rovnováhu a neznala jsem příčinu. Až na záběru z videa jsem zjistila, že mám vychýlený střed těla,“ líčí detailně, co vedlo k objevu.

Wind Therapy tedy stručně řečeno spočívá v tom, že tlak vzduchu ve větrném tunelu v kombinaci s adrenalinem působí na centrální nervovou soustavu. Jde o komplexní terapii, která pomáhá pohybovému aparátu i lidské psychice. Vhodná je prakticky pro kohokoliv, ať už jde o děti nebo dospělé. Významné účinky má také na tělesně či mentálně hendikepované, děti s autismem nebo osoby s různými chorobami.

„Naše metoda ve větrném tunelu není zážitkové létání. Proudění vzduchu během cvičení regulujeme, abychom tam mohli chodit nebo ležet na síti a cvičit s končetinami. Díky tomu mohou tuto terapii absolvovat úplně všichni, třeba i osoby na vozíčku nebo jinak pohybově znevýhodnění,“ dodává Martina Bednářová, která se loni se stala finalistkou ankety Žena Českobudějovicka. Letos v únoru pak v soutěži Women Changing the World Awards Czech and Slovak získala stříbrnou sošku.

Celý rozhovor o léčbě vzduchem s Martinou Bednářovou si pusťte v přehrávači výše.