Pilský mlýn u Sedlice nejdřív vzala voda, pak stát a odbory. Nakonec zchátral a nezůstalo po něm nic
Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn. Těmito slovy začíná známá lidová písnička o tom, jak kdysi povodeň smetla zařízení jednoho mlýna. Je inspirována skutečnou událostí, která se odehrála na Pilském mlýně nedaleko Sedlice na Strakonicku.
V červnu 1827 se po nenadálé průtrži mračen naplnil rybník Horní Zástava tak moc, že jeho hráz nápor vody neunesla, protrhla se a těžce poškodila sousední mlýn. Mlynář Matěj Prokopec tehdy prý seděl v hospodě v Sedlici a smutnou novinu mu přišli oznámit slovy, kterými písnička začíná.
Za zmínku stojí i novější dějiny lokality. V roce 1964 byl mlýn vyvlastněn ve prospěch hnědouhelného dolu ze Svatavy u Sokolova a proměnil se v rozlehlé rekreační středisko. K dispozici tam bylo až 216 lůžek, polovina v původním mlýně, polovina v okolních nově zřízených chatkách. Areál měl i vlastní barevné pohlednice.
Na konci osmdesátých let prošla budova modernizací a až do roku 2006 patřila odborové organizaci. Poté došlo k různým majetkovým převodům, areál zůstal opuštěný, velmi rychle chátral a zarůstal vegetací.
Rekonstrukce se nedočkal, proto má příběh Pilského mlýna smutný konec. V roce 2025 byly jeho ruiny zcela zlikvidovány a místo zplanýrováno.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Jiří Cukr.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
