Pluto má ledový povrch a zdálo se daleko větší, než ve skutečnosti je. Proto ho považovali za planetu
Pluto objevil v únoru 1930 americký astronom Clyde Tombaugh a hned ho zařadil mezi planety naší sluneční soustavy, kam dnes už nepatří. V té době se totiž nesnadno odhadovala velikost vesmírných těles a také nebyly takové poznatky o tom, jaký povrch mohou objekty mít.
„Dneska víme, že Pluto je na povrchu potaženo ledovými strukturami, takže hodně odráží sluneční světlo a jevilo se daleko větší, než ve skutečnosti je. Bylo považováno za objekt přibližně stejně velký jako Mars, a proto bylo pojato jako devátá planeta za Neptunem, i když už tehdy s tím někteří astronomové nesouhlasili,“ líčí jihočeská astronomka Jana Tichá.
Začalo se tedy řešit, jak novou planetu pojmenovat. „Chtěli dodržet zvyk, že všechny velké planety mají jména antických božstev, a tak byl nakonec přijat návrh jedenáctileté anglické holčičky, která navrhla jméno Pluto po božstvu podsvětí. Navíc první dvě písmena jsou iniciály Percivala Lowella, který založil observatoř, kde bylo Pluto objeveno,“ vysvětluje Jana Tichá.
Z kategorie planet bylo Pluto vyřazeno na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006. Tam odborníci schválili definici planety a vytvořili novou kategorii takzvaných trpasličích planet. To jsou velká zakulacená tělesa, která ale na rozdíl od planet nemají svou dráhu ve sluneční soustavě jen pro sebe.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
