Nedávali mu šanci, ale rodiče to nevzdali. Handicapovaný Arnošt Petráček dnes ukazuje, že překážky lze překonat

Arnošt Petráček přišel na svět s nevyvinutými pažemi a deformací kolenních kloubů, navíc nedoslýchavý. „Rodiče nevěděli, že se s takovým handicapem narodím, tenkrát před skoro pětatřiceti lety na ultrazvuku nebylo nic vidět. Prognózy byly strašné, lékaři mi nedávali šanci na normální hezký život, říkali, že skončím v ústavu, budu nepohyblivý. Ale díky vytrvalosti a píli mých rodičů toho dnes spoustu zvládám. Jsem moc vděčný, že to rodiče nevzdali,“ říká.

V dětství absolvoval dvě náročné operace kolenou, po kterých mu lékaři doporučili pohyb ve vodě. „To mi moc pomáhalo a voda mě strašně bavila. Měl jsem pak možnost plavat skoro každý den, protože rodiče měli v Lipně nad Vltavou penzion, kde byl bazén. Díky tomu jsem se dostal až k závodnímu plavání,“ vypráví.

Za nejdůležitější ze svých sportovních úspěchů považuje zisk zlaté medaile na paralympiádě v Riu de Janeiru v roce 2016. „Tam jsem vyhrál závod na 50 metrů znak, a to bylo nádherné. Velmi si vážím toho, že díky tomuto úspěchu jsem byl zapojený do různých projektů, mohl jsem parasport ukázat veřejnosti, připomenout, že to jsou opravdové závody jako u olympioniků,“ komentuje.

Na další paralympiádě v Tokiu získal Arnošt Petráček stříbro a v roce 2024 si z paralympiády v Paříži přivezl ještě bronz. K tomu má sbírku medailí z mistrovství Evropy i světa.

Čtěte také

Mým snem je pokořit 150 kilo, říká handicapovaný vzpěrač Michal Rokůsek. Má k tomu nakročeno

S handicapem se dokázal vyrovnat i v běžném životě. Řídí auto, obsluhuje mobilní telefon, zvládne být do značné míry samostatný. „Mamka mi plete svetry bez rukávů, abych si je mohl sundat sám. V autě nepotřebuji vlastně žádné speciální vybavení, jen elektrickou sedačku s pamětí a automatickou převodovku. Existují i různé kompenzační pomůcky do bytu, bazénu, abych nebyl úplně závislý na pomoci druhých. Ale samozřejmě v mnoha věcech asistenci potřebuji,“ popisuje.

Často chodí na besedy do škol, aby mladým lidem ukázal, že překážky se dají překonávat. „Moc mě to baví, protože děti jsou upřímné a nebojí se zeptat úplně na cokoliv. A dává mi to velký smysl, snažím se motivovat, dát i nějakou do života, ukázat, jak přistupovat k handicapovaným lidem, a podobně,“ vysvětluje.

V budoucnu se Arnošt Petráček stále vidí u sportu. „Chtěl bych trénovat a moc rád bych se zapojil do nějakých hezkých projektů spojených se sportem. Mám už také dost zkušeností se sportovním marketingem a myslím, že by to byla hezká náplň mého dalšího života. A do bazénu samozřejmě budu chodit dál, s tím jen tak nepřestanu,“ usmívá se.

Celý rozhovor s Arnoštem Petráčkem si poslechněte v cyklu Jihočeši.