Balada pro čistou duši, novinka kapely Obejváci, pojímá smutné téma velmi jemně
Jedněmi z nejlepších reprezentantů jihočeského bluegrassu jsou v současnosti Obejváci. Tato kapela s úspěchem hostovala v programu loňského předjarního Jihočeského folkového večera ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice.
Tehdy už měla za sebou své první album nazvané podle jedné z písniček Nebesák. To Obejváci natočili ve studu Jana Friedla ve Vyšším Brodě, které bylo v minulosti místem vzniku plejády cenných nahrávek nejen z oblasti folku.
Obejváci pokračují na cestě vpřed a vloni na podzim se vydali do studia SONO Records náležícího k evropské špičce s klienty velmi zvučných jmen z jazzu, rocku, taneční hudby, ale i folku. A natočili tam, hráčka na oktávovou mandolínu Kristýna Barchini, její manžel, kapelník a kytarista Luboš Barchini, houslista Jan Pelech, bandžista Lukáš Šebesta a kontrabasista Karel Kačer, čtyři songy pro jejich nové EP.
Mezi nimi je také velmi působivá Balada pro čistou duši, k níž mi její autorka a vokální interpretka pověděla toto: „Píseň vypráví o odchodu mého kamaráda, který se rozhodl opustit svět dobrovolně. Smrt jsem nechtěla líčit dramaticky – je to spíš tichý přechod, chvíle, kdy duše nachází klid a svobodu... Tato píseň je zároveň pamětí, rituálem a něžným uctěním výjimečného života. Je to skladba, která nemá působit jako smuteční elegie, ale jako tichá, hluboce lidská oslava života, jeho křehkosti a krásy, která v duši zůstává navždy.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
