Čím jezdí láska – to v písničce popisuje countryový i bluegrassový zpěvák a muzikant Tomáš Linka, kterému bude osmdesát
„Tisíckrát poslouchám, tisíckrát si knihy pročítám, hledám totiž lásku s velkým L.“ Tak začíná česká verze songu kanadského písničkáře Gordona Lightfoota Steel Rail Blues, kterou opatřil textem a s countryovou kapelou Fešáci před více než půlstoletím natočil zpěvák Tomáš Linka pod názvem Čím jezdí láska.
A s Fešáky Tomáš Linka zpívá a hraje na foukací harmoniku dosud, tedy v roce 2026. Aktivní vztah k tomuto hudebnímu nástroji podědil po svém otci, Vladimírovi Linkovi, členovi známé Malostranské skupiny a harmonikové kapely Harmonyton, tedy skvělém hráči na foukačku a také filmovém herci.
Tomáš Linka dokonce dvakrát porušil starou moudrost, že dvakrát nelze vstoupit do jedné řeky. Dvakrát se stal součástí významných a populárních domácích kapel Fešáci a Greenhorns, před nimiž – spolu s Mirkem Hoffmannem a Marko Čermákem – na konci šedesátých let působil ve skupině White Stars.
Vedle toho k Tomáši Linkovi patří kapela Přímá linka a také hostoval v brněnské skupině Starý fóry, naposledy v únoru před deseti roky ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice.
Mimochodem, jako jeho kamarád Michal Tučný, svého času žil rodilý Pražan Tomáš Linka v jihočeských Hošticích.
Paní má se má, Já v poslední době, Hardy, Jarní zpráva, Tak já jdu dál… nebo spolu s Michalem Tučným Lojza a Líza či El Paso. To jsou ty nejznámější songy countryového a bluegrassového zpěváka a muzikanta Tomáše Linky, jemuž bude šestého února osmdesát. A k nim lze přidat písničku, o níž byla řeč na začátku – Čím jezdí láska.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.