Jan Flaška: Šmudlání na pokračování

Jenže já jsem možná poslední člověk ve vesmíru, který se na seriály nedívá. Viděl jsem dva – a v obou jsem se až po deseti hodinách napínavého sledování dozvěděl, že pachatelem je režisér a obětí, kterou právě nenávratně okradli o kus života, jsem já. Napříště už nehodlám riskovat, že ze mě někdo bude dělat blbce na pokračování. Dávám přednost celovečerním filmům, u kterých ze mě někdo udělá blbce nejpozději do dvou hodin.

Krom toho – já na seriály koukat nemusím. Já seriály žiju. Většina toho, co dělám, připomíná mnohem víc nekonečný seriál než film. Třeba takový úklid koupelny: rozdělím si ho na několik napínavých dílů, které zaberou celý rok.

Úklid má samozřejmě pevnou dramaturgii a jasně definované postavy. Hlavního hrdinu hraju já. Ve vedlejších rolích je možno vidět různé kartáčky, žínky a holítka. Lahvičky s dámskou kosmetikou pak tvoří komparz o několika stech účinkujících. Hlavního záporáka samozřejmě ztvárňuje odtok. Ten je v každé epizodě silnější, proradnější a výrazně zapáchá.

Pilotní díl se jmenuje „Nahlédnutí“. Celý je o tom, že vejdu do koupelny, rozhlédnu se a dojdu k závěru, že je potřeba si věci dobře naplánovat a načerpat spoustu energie a jít si lehnout na gauč. Většina dílů první série pojednává o tom, jak se vyhýbám odtoku a opatrně utírám spodní strany šamponů.

Druhá řada začíná o tři měsíce později a hlavní hrdina se v něm dostává do spárů temných sil. Začíná mu docházet, že ty spáry mezi dlaždičkami bude muset vzít savem. Zároveň přestává doufat, že se mu odpad podaří vyčistit jen pomocí vyjednávání. Vrcholná akce přichází ve vánočním speciálu, kdy z odtoku hrdina konečně vytahuje chumel, připomínající zdechlého orangutana.

V tuhle chvíli divák očekává závěrečné titulky. Místo nich ale kamera pomalu najíždí na záchod, a každému je tudíž jasné, že tenhle seriál bude mít ještě spoustu pokračování.