Na Moravě nekvetou olivy. Vzpomínky Řeka, který vyrůstal v Československu, čte Miroslav Donutil

Nebylo jednoduché být od dvou let migrantem, neznat maminku, ani tátu… Vzpomínky George Agathonikiadise, muže „s českým rozumem a řeckým srdcem“, ale nejsou pesimistické. Jsou smutné i veselé, a hlavně dojemné.

V roce 2019 je pro Český rozhlas načetl autorův letitý přítel, herec Miroslav Donutil. Četba na pokračování Na Moravě nekvetou olivy vznikla v režii samotného George Agathonikiadise.

„Co je to za písničku? To je pěkná melodie,“ zajímal se dědeček, když jsem si při čištění bot prozpěvoval československou hymnu. Ale když se dozvěděl, že to je hymna a že se v ní zpívá „země česká, domov můj“, rozzlobil se. „Musíš tam zpívat, země řecká, domov můj“, nakázal mi. Měl jsem kvůli tomu ve škole problémy, ale děda nepovolil: „Nebudeš to zpívat, zkrátka nebudeš! Nesmíš tady zasadit strom, ani postavit dům. My se jednou do Řecka vrátíme.“

George Agathonikiadis

George Agathonikiadis (1947) je jedním ze tří a půl tisíce řeckých dětí, které na přelomu 40. a 50. let po řecké občanské válce spolu s dospělými uprchlíky přijalo Československo. Přišel sem v roce 1949 jako dvouletý kluk.

Nejdříve žil v dětském domově ve Veselíčku a od roku 1952 potom v Brně s babičkou a s dědečkem, kteří do Československa také utekli z Řecka zdevastovaného občanskou válkou. Ač po tom moc toužili, prarodiče se do Řecka už nikdy nepodívali: dědeček zemřel v roce 1957 a babička o pět let později.

George Agathonikiadis|foto:Dan Materna, MAFRA / Profimedia

George potom vyrůstal u vzdáleného strýce, zapřisáhlého komunisty. Rodiče žili i s jeho starší sestrou nuceně dlouhá léta v Sovětském svazu. Opět se s nimi shledal až po sedmnácti letech odloučení, ale přerušený vztah už se nikdy znovu navázat nepodařilo.

Po základní škole nastoupil do učení, ale k řemeslu soustružníka neměl žádný vztah. Přitahovalo ho umění. Začal psát povídky a přátelit se s lidmi z brněnské kulturní scény. Měl zájem i o výtvarné umění, a tak se přihlásil na obor dámský oděv a divadelní kostým na textilní průmyslovce, kde v roce 1969 odmaturoval.

V letech 1973 až 1977 studoval na pražské FAMU. Po jejím absolvování pracoval v Československé televizi v Praze a později v brněnském televizním studiu. V roce 1983 se vrátil do Řecka, kde působil mimo jiné jako šéf dramatické tvorby v řecké televizi.

Když se ho český kamarád kdysi zeptal, kde je doma, odpověděl: „Hm, to dodnes nevím, jsem taková rozpolcená osobnost. Rozumem se mi líbí víc tady, zatímco srdce je šťastný tam.“

Silnou touhu lidí z řecké komunity po návratu do vlasti zachytil v celovečerním filmu Podzimní návrat (2002), v němž hlavní roli Řeka, který vyrostl v Čechách, hraje Jiří Bartoška.