Karel Čapek: Obyčejný život. Román o tom, že život každého z nás je nakonec originální, čte Igor Bareš
Obyčejný úředník, který ani nemá jméno, je „hrdinou“ románu Karla Čapka. Krátce před smrtí se pokusí ve svém vlastním životopise popsat, jaký byl ten jeho obyčejný život. Jaký život to vlastně žil? Jaké byly motivy a pohnutky jeho chování? Ono to zase až tak jednoduché a fádní nebylo…
Člověk je skládačkou mnoha různých já. Karel Čapek ho stejně jako kubističtí malíři nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně.
„Tak kolik je to životních dějů: čtyři, pět, osm. Osm životů, které skládají můj život; a já vím, kdybych měl víc pokdy a jasnější hlavu, že by se jich našla ještě řada, třeba docela nesouvislých, třeba takových, které byly jen jednou a trvaly jenom okamžik. A možná že ještě víc je těch, na které vůbec nedošlo; kdyby můj život probíhal jinak, kdybych byl něčím jiným nebo mě potkaly jiné příhody, snad by se ve mně vynořily ještě docela jiné – řekl bych osoby, schopné počínat si jinak než já. Kdybych třeba měl jinou ženu, mohl ve mně vyvstat člověk svárlivý a popudlivý; nebo za některých okolností bych se snad choval jako lehkomyslný člověk; nemohu to vyloučit, nemohu vyloučit nic.“
V roce 2019 vznikla v Českém rozhlase desetidílná četba na pokračování. Text interpretoval herec Igor Bareš.
Obyčejný život uzavírá Čapkovu volnou noetickou trilogii, která se zabývá otázkami poznání pravdy. Její první část, román Hordubal, vyšla poprvé v roce 1933. Druhá část, román Povětroň, byla vydána o rok později, stejně jako Obyčejný život.
Všechny tři prózy vycházely nejdříve jako četba na pokračování na stránkách Lidových novin, teprve později knižně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
