Nemoci státníků v den české státnosti

Zdravíčko začneme 28. září roku 935, kdy byl s největší pravděpodobností zavražděn patron naší země, svatý Václav. Že za úkladnou vraždou stál jeho bratr Boleslav, netřeba připomínat. Ale že si později Boleslavův syn k vyvraždění Slavníkovců vybral také osmadvacátý den měsíce září, to už je fakt méně známý a za náhodu ho považovat nelze.

Kníže Boleslav II. šel v otcových stopách, státnických i násilnických. K vymanění našeho území z německého područí a k rozšiřování knížectví směrem na severovýchod neváhal použít těch nejtvrdších metod, nemilosrdného krveprolití. A aby se zbavil konkurenčního rodu vládnoucího téměř nezávisle na Přemyslovcích a ohrožujícího z jeho pohledu jednotu země, dal na slavníkovském sídle Libici pobít vše živé. Včetně žen a dětí. Na den přesně 60 let od smrti Václavovy.

Boleslav II. ale takový nebyl vždycky. Dlouho mu patřil přídomek Pobožný. Založil u nás dvacet kostelů, tři kláštery a zasloužil se o vznik biskupství. Historici i lékaři vedou disputace o tom, zda jeho obrat nemohl způsobit zdravotní stav. S těmito argumenty:

Boleslav II. trpěl „paralýzou“ - tak alespoň jeho chorobu popsali doboví kronikáři. Říkali tak ochrnutí a my z jejich záznamů víme, že šlo o ochrnutí částečné, na polovině těla. Vše ukazuje na mozkovou mrtvici. Byl jí stižen v době, kdy už mu bylo přes šedesát let. V takovém věku je nejpravděpodobnější, že šlo o ucpání mozkových cév krevní sraženinou. Důsledkem mozkové arteriosklerózy bývají změny psychiky, proměny nálad, mohou nastat agresivní stavy, nezřídka dochází k úbytku intelektu.

Jinými slovy: člověk se den ze dne změní. I z beránka může být nevypočitatelný vlk.

Zdravíčko tentokrát projde dlouhou historii našeho národa až po vznik samostatného Československa. V poslední době se objevila teorie, ženáš Tatíček prezident: Tomáš Garrigue Masaryk, byl prý císařským levobočkem.

Jakkoli se tato hypotéza zdá být přitažená za vlasy – vždyť TGM pocházel z moravského venkova, měl prosté rodiče a geny opravdu zdravé, je prokázáno, že jeho matka se stýkala s mladým rakousko-uherským císařem Franzem Josefem při jeho pobytu na Moravě, zapisoval si o tom prý dokonce poznámky do svého deníčku.

Že o těhotnou Terézii a jejího nového manžela bylo kýmsi velmi dobře postaráno a že Tomáš byl ve třinácti letech dokonce císaři tajně představen, může sloužit jako další podpůrný důkaz pro odvážné tvrzení. Dále je nepopiratelné, že své obyčejné rodiče – kuchařku a řezníka – Tomáš Masaryk intelektuálně naprosto přerostl a brzy přerostl i Moravu a hranice státu. Že by se Habsburkům nakonec nechtě přece jen podařilo vyplodit zdravého a silného jedince, nesmírně schopného a charismatického státníka? Který se navíc – a paradoxně - zasloužil o rozpad jejich říše?

Nechme spekulace jejich autorům a porovnejme tělesná data. TGM se fyzicky svému údajnému biologickému otci – zvanému Starej Procházka – spíše nepodobal. Oproti menší postavě císařově a jeho oblým rysům v obličeji byl první prezident Československé republiky vysoký, štíhlý a jeho obličej byl spíše špičatý, stejně jako nos úzký. Na druhou stranu, jeho vzhled, vznosné chování i postoj byly nápadně aristokratické.

Zdraví se těšil dobrému, věřil – možná podobně jako Habsburkové – na lásku, a to i tělesnou. Je pozoruhodné, že i u něho se objevil sklon k depresi. Dokonce už v mládí studoval sebevraždu – jistě ne bez vnitřního zájmu či prožitku.

Celý pořad si můžete poslechnout online.