Nemá smysl svlékat lidi z kalhot, i provozovatelé heren chtějí zodpovědné hráče, říká šéf Institutu pro regulaci hazardních her

Přísné regulace, včetně povinných registrací hráčů a tedy ztráty anonymity, také vedly k tomu, že se rozbujelo nelegální hraní. Na každou oficiální hernu připadá jedna černá. Na to všechno se snaží reagovat Institut pro regulaci hazardních her.

Jeho ředitel Jan Řehola si uvědomuje, že úplný zákaz není cestou. Spíš se snaží stmelit celý sektor ke snaze o „zodpovědné hraní“ a ochranu hráče před závislostí a finančními problémy.

Jan Řehola|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„V kamenném prostředí jsou jasnější indikátory, že hráč začíná být problémový. Sám to na sobě nejčastěji pocítí tak, že začne zanedbávat ostatní koníčky, rodinu, začne být méně efektivní v práci, začne v herně trávit víc času, než by chtěl. Přestane to pro něj být zábava a hraní začne přinášet negativa. Pozná to i jeho okolí a pozná to i provozovatel herny,“ popisuje Jan Řehola.

V on-line prostředí, kde chybí přímý kontakt provozovatele s hráčem, může být rozpoznání blížících se problémů složitější. „Na druhou stranu, existují možnosti datové analýzy, díky které jsme schopni sledovat hráčovo chování a i zpětně vyhodnocovat rizika,“ dodává ředitel Institutu pro regulaci hazardních her.

Pracovníci institutu dolaďují algoritmus, který rozpozná například to, jestli člověk připojením k herním aplikacím tráví víc času než dřív, jestli zvyšuje sázky poté, co vyhraje, jestli se v on-line herním prostředí zdržuje spíš v nočním, nebo denním čase a tak dále. „Získáme tím představu, jestli nad svým hraním má kontrolu, nebo jestli ji začíná ztrácet,“ podotýká Jan Řehola.

Nezakazovat, ale pošťouchnout

Překvapivě i provozovatelé heren a herních prostředí mají své motivace k tomu, aby se na zodpovědném hraní podíleli. „Celý herní trh se kultivuje. Dnešní provozovatelé už vědí, že jsou-li v populaci tři procenta problémových hráčů, tak to není tolik. A že jim stojí za to s takovými hráči pracovat,“ říká Jan Řehola.

„V zájmu provozovatelů totiž není toho člověka za týden svléknout z kalhot. I pro ně je lepší, pokud s nimi bude člověk hrát celý život, bude to pro něj zábava a bude tam utrácet peníze kontinuálně. Než aby ho vytěžili za týden a potom řešili problémy, které vzniknou,“ dodává.

Podle Jana Řeholy nefunguje ani striktní zakazování. „Nemusí to být hned tak, že hráče vyloučíme z herny nebo z casina, zakážeme mu vstup do internetové kurzové loterie. Protože když to uděláme, tak on půjde jinam, nebo si zahraje u nelegálního provozovatele,“ připomíná.

Čtěte také

Devadesát procent lidí závislých na sportovních sázkách je z prostředí fotbalu

Účinnější je, když provozovatel například lidi upozorní na to, že nad hraním začínají ztrácet kontrolu. „Principem projektu Zodpovědné hraní je včas identifikovat okamžik, kdy hráč už má nakročeno k problémovému hraní, ale ještě do gamblerství nespadl. Jde o to rozpoznat jeho světlou chvilku, přistoupit k němu a říct: Patříš mezi těch pět procent, kteří tady tráví nejvíc času. Nechceš si nastavit limit? Nechceš si uvědomit, že hraní má být skutečně jen zábava, a věnovat se i jiným aktivitám? Nechceš se jít projít?“

Takové „pošťouchnutí“ k zodpovědnému chování je podle Jana Řeholy efektivnější než zákaz. Zodpovědný by měl být i provozovatel. „V takovou chvíli by měl přestat nabízet hráči bonusy, přestat ho ke hře motivovat,“ vysvětluje.

„A je tady ještě jeden aspekt, který by na mě osobně fungoval,“ přidává, „kdyby mi někdo, u koho hraju, sám napsal: Prohráváš tady těch peněz moc, je načase se zamyslet, Honzo, jestli hraješ zodpovědně. To by na mě působilo určitě.“

Celý rozhovor s Janem Řeholou o současném hazardním hráčství a jeho přesunu do on-line prostředí a do nelegálních heren si poslechněte online.