Některé uhelné doly v severních Čechách vlastnili Schwarzenbergové, uhlí využívali hlavně v cukrovarech
Severočeská uhelná naleziště vešla v širokou známost v historii už několikrát. Že však některá z nich vlastnili hlubocko-krumlovští Schwarzenbergové, to už tak známé není.
Knížecí rod se díky svým poměrně rozsáhlým majetkům na Lounsku a Litoměřicku dostal také k ložiskům hnědého a černého uhlí. První objevy a dolování sahají k roku 1719 u Postoloprt, o necelé století později u Kounova a na dalších místech regionu.
Uhlí ze schwarzenberských šachet hlubokých až 90 metrů putovalo hlavně do knížecích cukrovarů, ale třeba i do fürstenberského pivovaru Krušovice, a největší odbyt zaznamenalo v polovině 19. století.
Po sjednaném exportu do Německa se však ukázalo, že nedosahuje takové kvality jako uhlí z Kladenska a Duchcovska. Bylo sice levnější, ovšem při delší přepravě se rozpadalo na mour.
V období první republiky tak začalo docházet k pronájmům nalezišť a útlumu těžby. Vazba několika severočeských dolů na jižní Čechy je však evidentní. Ať už díky svým majitelům, názvům dolů, šachet a jam nebo své správě, která byla řízena z Černé v Pošumaví a Hluboké nad Vltavou.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
