Náhrdelník z mušlí chráněného druhu z dovolené přivézt nemůžete. Ani když ho koupíte, upozorňuje odborník

Podmínky obchodu s ohroženými druhy upravuje mezinárodní úmluva CITES, ke které Česká republika přistoupila hned v den svého vzniku, 1. ledna 1993. Převzala totiž povinnosti, které přijalo Československo přibližně půl roku předtím. Za náš stát dodržování úmluvy mimo jiné hlídá Česká inspekce životního prostředí a doktor přírodních věd Jindřich Novák, který je vedoucím oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES.

„Úmluva CITES upravuje obchodování, nabývání, držení, dovoz a vývoz druhů, které jsou uznány za celosvětově ohrožené vyhubením. A tyto druhy, kterých je téměř 40 tisíc a mezi něž patří jak živočichové, tak rostliny, jsou chráněny,“ vysvětluje Jindřich Novák.

Zákazy se navíc vztahují nejen na živé chráněné organismy, ale i na exempláře mrtvé, dokonce také na veškeré výrobky, které obsahují části těchto chráněných druhů. „To znamená mušle, kůže, lebky, zuby, drápy, náhrdelníky vyrobené z kostí a podobně,“ překvapuje odborník.

Naštěstí ne všechny náhrdelníky z mušlí, které si plánujeme přivézt z dovolené, jsou pro nás zapovězeny. „Záleží na tom, z jakých druhů mušlí je náhrdelník vyroben. Některé druhy jsou úmluvou CITES chráněné, jiné ne,“ upřesňuje Jindřich Novák s tím, že na stránkách České inspekce životního prostředí je odkaz na nařízení Evropské unie se seznamem druhů.

Čtěte také

Vědci připravují přesun lidstva do Arktidy a Antarktidy. Možnosti pro život rozhodně nabízejí, říká polární ekolog Josef Elster

Pokud se však opravdu jedná o schránky ohroženého druhu, pak nehraje roli ani to, že mušle za nás nasbíral, nebo usmrtil někdo jiný, že někdo jiný náhrdelník vyrobil a nám jej později prodal. I tak se podle Jindřicha Nováka nesmí tato přírodnina vyvézt přes hranice státu, kde vznikla.

„Ta úmluva je postavená tak, že se týká i veškerých výrobků z chráněných živočichů a rostlin. Takže si nemůžete přivézt třeba ani podpůrný přípravek nebo nějaké léčivo, které v sobě obsahuje alkaloidy získané z chráněné rostliny,“ upozorňuje ekolog.

A proč to všechno? „Úmluva je jednou z možností, jak na planetě chránit přírodní rozmanitost. Tu můžeme chránit například územní ochranou – to všichni znají, existují národní parky, existují rezervace. Ale také můžeme přírodu a její biodiverzitu chránit obchodními restrikcemi. Vymezíme druhy, které jsou ohroženy vyhubením, a na tyto druhy uvalíme určité obchodní sankce,“ odpovídá Jindřich Novák.

A jak je to se zmiňovanými mořskými kraby? S americkými raky, s beruškami, které přiletěly z východu, anebo třeba se sršní asijskou? Celý rozhovor s Jindřichem Novákem, vedoucím oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES České inspekce životního prostředí, si poslechněte online.