Na každé české bankovce je písmo Jihočecha Jana Solpery
Když v roce 1999 vybírala britská instituce International Biographical Centre nejvýznamnější umělce a designéry 20. století, ocitl se mezi nimi také rodák z Jindřichova Hradce Jan Solpera.
Přestože se jeho jméno neobjevuje v televizních pořadech s celebritami, setkáváme se s ním prostřednictvím jeho tvorby velmi často. Doménou Jana Solpery je totiž písmo. „V dětství jsem hodně a rád kreslil,“ vzpomíná, „ale nikdy jsem nechtěl být volným umělcem, který maluje obrazy. Přál jsem si, aby moje tvorba byla součástí běžného života.“
Tohle přání se Janu Solperovi splnilo. Na každé české bankovce, kterou vezmete do ruky, je použita jeho abeceda.
Jan Solpera vystudoval UMPRUM, kde byl žákem profesora Františka Muziky. Vysněné studium nebylo tak snadné, jak si představoval. „Pan profesor byl strašně přísný. Když měl dobrou náladu, oslovoval nás ´staroušku´ a všechno bylo fajn. Když byl naštvaný, klidně nám na naše skici oklepával popel z cigarety. Jednomu kolegovi to dokonce chytlo! Ale přesto jsme ho měli rádi a vážili jsme si ho,“ uznává.
Po několika letech se Jan Solpera sám vrátil na UMPRUM jako učitel. Jeho předmět se jmenoval Nauka o písmu. Navrhl také novou klasifikaci typografických písem a samozřejmě se věnoval i vlastní tvorbě.
Spolupracoval s Divadlem Na zábradlí, pro které vytvářel plakáty, zabýval se knižní grafikou, známkovou tvorbou a také logotypy - například logo České národní banky nebo Akademie věd je jeho dílem. Navrhl také dvě písma, která díky počítačům pronikla do celého světa. Proč se jedno jmenuje Solpera, je jasné, nad názvem Areplos můžete chvilku přemýšlet.
Celé vyprávění Jana Solpery si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.