Na budějovickém předměstí měl být donucovací ústav pro lidi štítící se práce
Na počátku 19. století začala vznikat zástavba na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích. Stát tu mělo leccos. Kolem roku 1820 se počítalo s výstavbou jednoho zajímavého objektu. Ten ale nakonec zůstal jen neuskutečněným projektem, o kterém víme díky dokumentům dochovaným v archivu.
Šlo o takzvanou donucovací pracovnu. Rakouský stát měl totiž v této době určité prostředky na to, jak zapojit do práce, jak zákon říká: „osoby odsouzené pro potulku, příživnictví, žebrotu a vyhýbání se práci, osoby vedoucí nespořádaný život, osoby schopné práce, ale jí se štítící.“
Po celé monarchii vznikala síť takzvaných donucovacích pracoven a jedna měla být v Českých Budějovicích. „Projekt známe hned ze dvou dochovaných plánů. Měl to být poměrně výstavní klasicistní objekt, ale uvnitř zařízený tak, že bychom tam radši nechtěli chodit,“ říká ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniel Kovář.
Ve zvýšeném přízemí měly být dvě velké místnosti s velkými pracovními stoly. U každého by sedělo zhruba dvacet lidí a vedle nich dozorci. „Ti odsouzení by tam vykonávali nějakou činnost a o patro výš by měli pokoje. Byla to tedy taková napůl věznice. Nevíme, jaký přesně měl být režim, asi by chovanci nemohli volně odcházet,“ dodává Daniel Kovář.
Vykonávat měli nejspíš rukodělné práce všeho druhu, které mohly zadávat státní úřady i soukromé firmy podle svých potřeb. V ostatních donucovacích ústavech bylo dokonce běžné, že pracující dostávali drobný plat.
Druhý dochovaný projekt byl ještě více propracovaný. Počítal s tím, aby se mohli do práce zapojit i lidé s pohybovým postižením. „V místnosti měli své lůžko a hned vedle malý pracovní stolek, takže by pracovali z postele. V ústavu měl být také byt dozorce a dokonce kaple. Těžko přizpůsobiví lidé totiž měli být umravňováni nejen samotnou prací, ale i po stránce náboženské,“ popisuje Daniel Kovář.
Proč z projektu nakonec sešlo, se dnes neví. Nedochovaly se k tomu písemnosti. Můžeme ale předpokládat, že za tím byl jako obvykle nedostatek peněz.
Linecké předměstí bylo jedno ze tří budějovických předměstí. Vymezovaly ho toky řek Malše a Vltavy. Vše na jih od vnitřního města, na levém břehu Malše a na pravém břehu Vltavy až k Rožnovu se označovalo jako Linecké předměstí. Z některých indicií vyplývá, že donucovací pracovna měla stát přímo u dnešní Lidické třídy, nejspíš v místech krajského úřadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.