Myslela jsem si, že budu rozverná stará dáma, ale dáma nejsem, směje se spisovatelka Hana Hosnedlová

21. červen 2022

Životní jubileum ji neděsí. Jak říká, svůj věk si poctivě odžila. Teď doufá, že jí zdraví ještě dovolí podnikat všechno, co má ráda. Novinářka, spisovatelka, rozhlasová sloupkařka, vášnivá cestovatelka a celoživotní trampka Hana Hosnedlová slaví pětasedmdesátku.

Hana Hosnedlová se nedrží zásady, že se o věku žen nemluví. „Mně to vůbec nevadí, já jsem si těch pětasedmdesát let poctivě odžila, takže si myslím, že se nemám za co stydět,“ říká.

Když jí bylo čtrnáct, přála si, aby jí bylo patnáct, aby dostala občanku a mohla jezdit na vandry. „Když mi bylo šestnáct, sedmnáct, tak už jsem chtěla, aby mi bylo osmnáct, abych si mohla udělat řidičák. A tak to šlo dál. Zlom nastal někdy v šestatřiceti, kdy jsem si uvědomila, že se jede z kopečku dolů. John Updike tomu říká šestatřicitýda,“ cituje spisovatelka spisovatele.

Čtěte také

Přesto Hana Hosnedlová nese své uplynulé třičtvrtěstoletí realisticky a odhodlaně. „Uvědomuju si, že už mám větší část života za sebou, a moc ráda bych tu část, kterou mám ještě před sebou, využila co možná nejlépe a nejpestřeji,“ komentuje.

Své rozhlasové sloupky ráda píše o dětství a mládí. Představovala si sama sebe v tomto věku jako holčička? „Ano. Představovala jsem si rozvernou starou dámu. Ale nejsem ani stará dáma, ani dáma,“ směje se žena, které ovšem rozvernost rozhodně vydržela.

Jak říká, žádného životního milníku se nikdy nebála. „Brala jsem věci tak, jak přicházejí. Obvykle se nedají oddiskutovat a měnit, takže to člověk musí přijmout. Pětasedmdesátka je nepříjemná jen ze zdravotních důvodů, že člověku ubývá sil, že už není tak čilý jako v mládí. Moc bych si přála, abych toho ještě hodně zmohla, abych dokázala chodit, jezdit, zažívat a psát,“ dodává.

Celý rozhovor s Hanou Hosnedlovou si poslechněte online.

Spustit audio

Související