Mirka Nezvalová: Očista

Ne snad že bych byla taková nepořádnice, ale prostě mi to přišlo zbytečné, když je vše schováno za dveřmi. Výhodou je, že už mám připravené kabelky pro tradiční podzimní kabelkový veletrh, vyházela jsem staré časopisy a pod kontrolu snad dostala vše potřebné.

Pak jsem zamířila ke skříním a rovněž nekompromisně třídila a třídila. Musím se pochlubit, že se pomalu, ale opravdu fakt pomalu blížím pravidlu, že co člověk na sobě nemá rok, tak musí nekompromisně pryč.

S některými kousky šatníku jsem se ale loučila téměř se slzičkou v oku. Odvahu k takto razantním krokům mi dodala moje kamarádka Hanka, která jako kadeřnice musí zůstat doma, a tak také uklízí, vyhazuje, přeskládává. V telefonu jsme si navzájem přiznaly, že tahle očista není vůbec jarní, ale vlastně koronavirová.

Normálně bych já osobně okna ještě nechala nějaký čas bez zásahu a šatna by rovněž počkala. Jenže co teď dělat pořád doma, když ven prakticky nesmíte? Myslím, že máte podobnou zkušenost.

S ohledem na najednou získaný čas jsme si s mým mužem udělali seznam věcí, které je doma ještě potřeba udělat. Už má skoro dvacítku položek.

Věřím, že díky tomu se třeba konečně dočkají pověšení i dva obrázky, které jsem si přivezla z muzea slavného architekta Hundertwassera z Vídně už před více než dvěma roky. Navíc jsem se pustila do přerovnávání knihovny a také se mi konečně zmenšila hromada knížek, které mám přichystané ke čtení.

Moje babička Justýna mi vždycky říkávala, že každý mrak má stříbrný okraj a všechno zlé je pro něco dobré. Tak jen věřím spolu s vámi všemi, že tohle uklízecí hobby dnešní koronavirové doby nám pomůže nastolit pořádek přesně tam, kde to nejvíc potřebujeme. Třeba právě ve skříních.