Mirka Nezvalová: Nebát se žádné výzvy

Jsou to takové jejich malé či větší výzvy do nového roku. Loni u stromečku si například kamarádka řekla, že zkusí žít měsíc v nějaké jiné evropské zemi, a tak celý letošní říjen strávila v pronajatém bytě ve Španělsku. Ta se asi zbláznila, pomyslíte si. Vůbec ne. Někdy stačí prostě jenom odhodlání.

I já jsem letos přijala jednu výzvu. Už před Vánoci. Po dvaceti letech odmítání vánočního pečení jsem se rozhodla opět péct. Uchvátil mě recept na norimberské perníčky. Jsou bez mouky, zato plné ořechů, mandlí a kandovaného ovoce.

A víte, že se mi povedly? Ochutnala jsem a byl to skvělý pocit. Málem jsem totiž za ta dvě desetiletí, kdy pekly vždy dcery s dětmi, zapomněla na tu euforii, kdy se vám nic nepřipálí a kuchyní se line úžasná vůně. Vánoční. A ještě to všechno skvěle chutná.

Pro mě osobně to byla výzva a já ji zvládla. Možná si řeknete, že měsíční pobyt v podzimním Španělsku a upečení norimberských perníčků se přece vůbec nedá srovnávat, ale je to přece o odvaze experimentovat.

Přiznejme si, kdy jsme naposledy vykročili ze své komfortní zóny a pustili se do něčeho netradičního, co jsme dlouho nebo třeba ještě vůbec nikdy nedělali?

Co kdybychom si právě teď v tom svátečním čase slíbili, že to zkusíme. Možná bude stačit trochu povzbudit své dávné sny a připomenout si, že život nám stále nabízí nějaké šance a nové možnosti. A záleží opravdu jen na nás, jestli se před nimi schováme – třeba do bezpečí věkové hranice – nebo si prostě řekneme, že na nějakou tu výzvu přece není nikdy pozdě.

Přemýšlejte a zkoušejte. Možná to bude nějaká maličkost, ale bude jen a jen vaše. Stejně jako ty moje norimberské perníčky, o které se ale ráda podělím s celou rodinou. Tak s chutí do toho.