Michal Votruba vyrobil už více než sto zvonů, jeden vyzvání až v severním Rusku

22. červen 2016

V Myslkovicích na Táborsku pracuje mladý zvonař Michal Votruba. Zvon ale dokáže ulít i jinde než ve své dílně. To je případ jednoho z jeho nejnovějších výrobků, třicetikilogramového zvonu pro hradní kapli hradu Švihov.

„Ulili jsme ho přímo na švihovském hradě. Tak se to dělávalo dřív, hlavně proto, aby se těžké zvony nemusely přepravovat, dnes je to spíše rarita,“ říká zvonař.

Odlévání přímo na místě je podle něj velkou událostí a zvonař se do něj rád pustí, pokud jsou obyvatelé ochotni přispět a pomohou připravit vše potřebné. „My přivezeme veškeré nářadí, mimo jiné tavicí kelímek, licí vidle, kleště, ale oni musí koupit šamotové cihly a koks, nakopat zem, sehnat sud, kde uděláme pec,“ vysvětluje.

Zvonařskou tradici Michal Votruba v rodině nemá, je prvním, kdo se pro netradiční řemeslo rozhodl. „Zvony mě vždycky zajímaly jako hudební nástroje, ale také jako řemeslo, které pracuje s roztaveným kovem. Nadchlo mě, že je tam další rozměr v tom zvuku, který zvon nakonec vydává. Už v deváté třídě jsem se tedy rozhodl pro ten obor,“ vzpomíná.

Vyučil se tedy uměleckým slévačem a restaurátorem. „To byl velký základ, měl jsem štěstí, že mě učil starý mistr, který odléval sochy, takže jsme se toho nebáli. Ale přímo zvonařinu jsem se pak učil metodou pokus-omyl,“ dodává.

Výroba zvonu je poměrně dlouhá a složitá. Nejprve zvonař navštíví věž, domluví se s místními, jak zvon bude zvon vypadat a znít, a nakreslí technický výkres. Pak vytváří šablonu a takzvané jádro na zvon z cihel. To určuje, jak bude zvon vypadat zevnitř.

„Na jádro se našroubuje takzvaný falešný zvon, model. Na něj se udělá vosková vrstva s veškerou výtvarnou výzdobou, písmenky, reliéfy a nakonec forma. Formu je třeba vypálit a do ní se lije roztavený kov. Zvonařský bronz má teplotu zhruba 1150 stupňů. Když se zvon se odlije, čekáme, až vychladne. To u větších zvonů trvá až tři dny. Pak rozbijeme formu a teprve zjistíme, jestli se zvon povedl,“ vysvětluje.

Na odlévání velkého zvonu je potřeba minimálně šest lidí, celý proces trvá až tři měsíce. „Vždycky je to ale vzrušující práce, protože nevíme, jestli se to podaří. Případnou chybu uvidíme až ve finále,“ komentuje Michal Votruba. Pokud se zvon nepodaří, nezbývá nic jiného, než jej roztavit a začít znovu.

Michal Votruba již vyrobil více než sto zvonů. Na každý z nich si pamatuje. „Vybavuji si každý zvon, který jsme ulili, vím, kam byl určen, jak byl velký, jak zněl. A když náhodou jedu kolem toho místa, vždycky si vzpomenu,“ doplňuje.

Jeden jeho zvon vyzvání dokonce až v severním Rusku, zhruba 6500 kilometrů od dílny v Myslkovicích. „Je to taková zajímavost, protože jsme museli upravit slitinu, aby vydržel mrazy až minus čtyřicet stupňů. Je tam kvůli tomu jeden kov navíc. Vím, že nyní už je zvon zavěšený a že funguje,“ vypráví.

Spustit audio