Meteorologům volají i lidé, kteří plánují svatbu. Předpověď je ale spolehlivá maximálně na čtyři dny
Počasí a průtok vody v řekách na ploše zhruba 12 tisíc kilometrů čtverečních sledují pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích. V budově v městské čtvrti Rožnov neustále připravují aktuální předpovědi a také odpovídají na zvídavé dotazy.
Na pracoviště, ze kterého dostávají informace o počasí i posluchači Českého rozhlasu České Budějovice, chodí na dvanáctihodinové směny například meteoroložka Markéta Augustinová. „Máme tu sluchátka, na monitorech vidíme záběry z družic a k tomu děláme předpovědi,“ ukazuje.
Předpovědi počasí se obvykle připravují podle takzvaných meteorologických modelů. „Nejvíc používáme česko-francouzský model Aladin. Třikrát denně vytváříme předpověď pro jižní Čechy na následující dva dny, k tomu střednědobou předpověď na čtyři dny. To je takové maximum, na které se dá spolehnout. Předpověď na delší dobu už není tak spolehlivá,“ vysvětluje Markéta Augustinová.
Meteorologové několikrát denně hlásí aktuální informace do vysílání Českého rozhlasu České Budějovice, ale také odpovídají na dotazy lidí, kteří volají přímo do Českého hydrometeorologického ústavu.
Často se na meteorology obrací lidé, jejichž práce je na počasí závislá. „Jsou to zemědělci nebo třeba majitelé stavebních firem. Ti většinou už dobře vědí, co dokážeme předpovědět. Pak jsou lidi, kteří si myslí, že víme všechno, a ptají se v lednu, na kdy si mají v létě naplánovat svatbu. V tomto případě opravdu nedokážeme pomoci,“ vzpomíná Markéta Augustinová.
Ve stejné budově sídlí ještě hydrologové, kteří s meteorology úzce spolupracují. Sledují údaje z jednotlivých stanic a připravují hydrologické předpovědi týkající se průtoku vody v řekách. Informace posílají těm, kdo je potřebují, třeba provozovatelům lodní dopravy. Velmi důležitá je jejich práce, když hrozí povodně. Ve výjimečných případech pak drží hydrologové i nepřetržitou službu.
Na dvoře Českého hydrometeorologického ústavu zaujme desítka větších či menších přístrojů. Podle meteoroložky Miloslavy Starostové jsou všechny funkční. „Například meteorologická budka už na běžných stanicích moc není, ale my ji používáme pro srovnání automatických čidel s manuálními. Máme tu ještě klasické rtuťové teploměry a další věci, které ukazujeme i návštěvníkům. Ty elektronické přístroje nejsou tak zajímavé jako stará klasika,“ říká.
Automatických přístrojů přibývá, a proto už mnohdy není potřeba lidská síla. „Trend je skutečně takový, že lidí ubývá. Spousta přístrojů dokáže sama měřit a vyhodnotit více informací, ale pořád je potřeba to korigovat, srovnávat, porovnávat. Pořád tu nějací lidé budou muset být. Myslím, že bez lidského dozoru to nejde,“ dodává Miloslava Starostová.
Biozátěž, rozptylové podmínky, okluzní fronta
Tajemná slova, která se objevují v předpovědích. Co přesně znamenají, objasnila meteoroložka Eva Plášilová:
„Biozátěž značí to, jak aktuálně počasí ovlivňuje stav lidí, kteří jsou na počasí citliví. Počítá se z modelu, který se vyvíjí ve spolupráci s lékaři už od konce 70. let. Biozátěž může mít tři stupně, jednička je nejnižší, trojka nejvyšší.“
„Rozptylové podmínky popisují to, jak budou škodliviny v ovzduší rozptylovány, jestli se budou držet v krajině, nebo zmizí. Rozptylové podmínky mohou být dobré, mírně nepříznivé, nebo nepříznivé.“
„Okluzní fronta vzniká, když studená fronta dožene teplou a teplý vzduch mezi nimi je vytlačen nahoru, takže dole se drží vzduch chladný. Obloha pak mívá chaotický vzhled a počasí tomu odpovídá.“
Amatéři a nadšenci jsou pro meteorology stále velmi důležití
Jako meteorolog amatér začínal František Vavruška, který je od roku 1984 zaměstnancem Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích. Nadšenci jsou pro meteorology stále velmi důležití. „Jsou to amatéři, ale pracují na profesionální úrovni, máme opravdu špičkové stanice, například na Šumavě. Díky nim můžeme lépe zmapovat podnebí v oblastech, kde jsou největší mrazy a kde je nejvíc sněhu,“ popisuje.
Oficiální záznamy o počasí se vedou prakticky od té doby, kdy byly vynalezeny meteorologické přístroje. Teploměr spatřil světlo světa v 17. století. „U nás je nejstarší stanice v Praze Klementinu, která má záznamy od roku 1771. Tady v Českých Budějovicích měří stanice soustavně od roku 1884,“ připomíná František Vavruška.
Z dochovaných údajů je podle něj patrná změna klimatu. „Vidíme, že za posledních sto let se podnebí oteplilo asi o jeden stupeň. Ten vzestupný trend je naprosto jasný a jednoznačný,“ uzavírá František Vavruška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.