Martina Adlerová: Tázavý pohled srnce

13. květen 2022

Máme chalupu pod lesem, hned vedle veliké louky. To znamená, že žijeme v úzkém sepětí s přírodou. Klasik by mohl poznamenat, že k nám „ptáci, laně chodí pít, pod javorový kmen“, ale úplně pravda by to nebyla.

Jednak jsou laně v našich končinách poměrně vzácné, a jednak javor máme jenom v podobě takového nedomrlého šlahounku, pod který by se možná vešel krtek, ale určitě ne vzrostlá samice jelena. Ta by ho nejspíš zašlápla.

Jinak je to ale pravda a my dost často bojujeme o svůj životní prostor, protože příroda nám leze doslova až do postele. Například mravenci. Klasik by k tomu řekl, že „mravenci v kredenci, a to nemá být, žiju sám, nechávám všechno živé žít.“ No to je sice hezké, ale co když máte ty zrzavé potvory nejenom v kredenci, ale i v matraci a pod čepicí?

Nebo třeba sojky. Na zahradě dělají takový kravál, až si člověk říká, že Trautenberk byl vlastně neškodný stařík, který se jenom bránil šikaně ze strany zpěvného ptactva.

A teď, na jaře, se k nám stěhuje vysoká zvěř. V poslední době se tu objevil nádherný srnec. Kdykoliv jdu do lesa, tak mě pozoruje.  Nedávno jsme od sebe stáli tak na deset metrů. Díval se na mě dlouho a jeho pohled byl poměrně tázavý. Vrtá mi hlavou, na co se mě asi tak mohl ptát. 

Proč vy, lidé, všechno zničíte?

Proč vy, lidé, zabíráte čím dál víc našeho prostoru?

Proč vy, lidé, jste vlastně na světě?

Já vím, že člověk se považuje za pána tvorstva.

Ale jsem to já, kdo při střetu s tázavým pohledem srnce klopí zrak jako první.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.