Martina Adlerová: Mám štěstí na podivuhodná setkání

5. srpen 2020

V dětství jsem zažila souboj dvou mimozemských bytostí na život a na smrt. Odehrál se na skále v lese a kvůli hustému porostu jsem sice nic neviděla, ale zvuky to byly tak strašné, že je v děsivých snech slýchám dodnes.

Na českobudějovickém vlakovém nádraží jsem potkala čaroděje i s učedníkem. Pořád přemýšlím, odkud cestovali a kam.

Běžně mě oslovují neznámí lidé, a nemůžu projít městským parkem, abych neobdržela hned několik žádostí o drobné. Asi vypadám bohatě.

Ale nejvíc vzpomínám na muže, který mě přišel podpořit v pouliční žebrotě.

To bylo v době, kdy jsme si pořídili našeho prvního psa a šli mu koupit pelíšek. Štěně v něm pak spokojeně usnulo, takže jsem si sedla na chodník z boku supermarketu, že tam počkám, až zbytek rodiny nakoupí.

Najednou se ke mně přitočil cizí chlápek a zeptal se: „Vy tu žebráte? Vy nemáte na jídlo pro toho psa?“

Než jsem se zmohla na odpověď, přisedl si a povídá: „Zkusila jste zpívat? Když budeme zpívat dva, tak nám určitě někdo něco dá.“

Načež spustil hlasité Okolo Frýdku cestička… a mně nezbylo, než se přidat.

Žádné peníze jsme sice tenkrát nevyžebrali, ale pořád mám pocit, že tomu chlapovi něco dlužím. Možná to chtělo jenom změnit repertoár. Něco víc pro místní patrioty. Třeba Když jsem já šel tou Putimskou branou nebo Na břehu Blanice.

Takže pane, kdybyste potřeboval parťáka pro pouliční žebrotu nebo nelegální potulku, tak dejte vědět do Českého rozhlasu.

Heslo: Okolo Frýdku.

A já se přidám.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.