Luboš Dvořák: O Polácích

Pokud se na ulici zeptáte normálního Čecha na jméno nějakého polského spisovatele, bude špatně pátrat v paměti a možná si vzpomene na Henryka Sienkiewicze. Možná. Z osobní zkušenosti vím, že obráceně je to mnohem lepší. Poláci znají Havla, Hrabala, Kunderu nebo Haška.

Na dovolené v Chorvatsku jsem se před lety seznámil s partou lidí z Varšavy, s níž jsem zpíval písničky Waldemara Matušky nebo Heleny Vondráčkové, která kdysi často vystupovala na festivalu v polských Sopotech. Nedávno jsem jel autem s několika polskými muži ve středním věku, kteří mě překvapili hlubokou znalostí českých jezdců na ploché dráze. Sypali jména jako Aleš Dryml, Jiří Štancl, Milan Špinka nebo Luboš Tomíček.

Asi ze mě příliš čiší, že mám Poláky rád. Jistě namítnete, že znáte Poláky jako bezohledné řidiče kamionů, že mají pověst kšeftmanů a že k nám dovážejí potraviny se solí na posyp silnic. Dovolil bych si oponovat otázkou, zda si ony nezdravé potraviny náhodou neobjednal nějaký český manažer?

Mám k této rozlehlé zemi hezký vztah, jezdil jsem tam na studentské brigády už v 80. letech, konkrétně do západopolské Poznaně, kde jsem čistil jezero Malta. V roce 1988 jsem musel jet jako vedoucí na mezinárodní pionýrský tábor a setkal jsem se tam s mladými Poláky. Když jsme tajně šli na pivo, nikdy se nenechali obsluhovat u stolu, ale pro každý další půllitr si chodili k pultu. Tvrdili, že jsou hrdí a nepotřebují, aby kolem nich někdo skákal.

Prostě si Poláků vážím, třeba i za to, že proti Hitlerovi vyjeli v září 1939 na koních. A ještě si na nich cením, že mají v úctě naše velikány. Víte, kdo natočil povedený třídílný televizní film o Janu Palachovi? Polská režisérka Agnieszka Holland. Víte, kdo přivedl na plátna kin dokument o bardovi Karlu Krylovi? Polská režisérka Krystyna Krauze. Tak mi odpusťte mou horlivost, vím, že nejsem úplně objektivní a loučím se smířlivými slovy: Polska, to piękny kraj.