Literární matiné 26. 4. 2009

KNIŽNÍ TIPY:

Orhan Pamuk: Sníh
Román, jehož děj se odehrává v horském městečku Kars, zapadaném sněhem. V kouzelných kulisách zasněžené krajiny i města se prolínají příběhy minulé i současné, tak jak je prožívá hlavní hrdina, politický exulant Ka.

Orhan Pamuk: Sníh

Arnošt Tabášek: Zelené slunce
Myslivecké povídky autora, který dobře zná les a jeho obyvatele, doplňují ilustrace jeho otce, rovněž nadšeného nimroda a zkušeného myslivce.

Arnošt Tabášek: Zelené slunce

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je Jiří Louženský, který připravil k vydání některé dosud nepublikované vzpomínky a texty Františka Heritese.

Jiří Louženský: Vodňanské paměti a vzpomínky Františka Heritese

RECENZE Terezy Charvátové:

Doris Lessingová: Puklina

Na počátku věků nežili ženy a muži spolu, ale existovaly jen ženy, které další generace plodily v závislosti na měsíčním rytmu. Žily spokojeně na břehu moře, bez svárů a starostí o potravu nebo moc, v poklidné jednotě a bezčasí. Tak plynula staletí až do okamžiku, kdy se jedné z nich narodilo dítě s podivným výrůstkem místo puklinky.
Tak začíná příběh nejnovější knihy Doris Lessingové s názvem "Puklina". Autorka v něm buduje svou vlastní verzi začátku lidského pokolení, kde svět nejdřív obývají ženy, "pukliny" a až jako druzí se objevují muži, "zrůdy". S nimi přichází nelad a napětí, ale také síla, která převede člověka ze stínů doby mytologie do období, o kterém už mluvíme jako o historii - do doby, kdy člověk začne měřit čas, stavět, budovat a objevovat svět kolem sebe.
Lessingová si vzala jako základ pro tuto knihu odlišnost žen a mužů, a její hlavním cílem je tuto rozdílnost prozkoumat a pojmenovat. Otvírá se tak současné vlně genderových témat zkoumaných jak vědou, tak uměním, a z počátku by se mohlo čtenáři zdát, že se hlásí jednoznačně k feministické straně a vytváří pro ženy novou verzi historie, ve které budou hrát podstatnější roli než muži. V průběhu románu ale odhaluje, že to tak není. Používá dokonce i mužskou postavu vypravěče jako vyvážení své vlastní ženské autorské subjektivity, aby ji snad opravdu nikdo nemohl nařknout z toho, že nadržuje ženám.
Lessingová netvoří legitku ženské nadřazenosti, ale odpovídá na současnou potřebu zaobírat se otázkou, kdo je vlastně "muž" a kdo je vlastně "žena" - otázkou, kterou přinesla do západní kultury průmyslová revoluce a jí podmíněná změna ženských a mužských rolí ve společnosti. V knize "Puklina" ukazuje základní situace, ve kterých muži reagují jinak než ženy. Mytologický příběh volí proto, aby ty situace mohla předvést v co nejčistší podobě, bez nánosu historického balastu, v nových, nečekaných souvislostech, díky kterým na ně může čtenář nahlédnout z nezvyklého úhlu.
Vychází z faktu, že muži a ženy jsou prostě odlišní a v době, kdy ženy stále častěji dobývají pozice až donedávna vyhrazeným mužům, je potřebné se nad těmito základními danostmi lidských pohlaví zamyslet. Lessingové se podařilo připravit čtenáři našeho pohlavně zmateného světa zajímavou a podnětnou četbu. Nutno ale přiznat, že o mistrovské literární dílo se zřejmě nejedná. Lessingová se pustila do tématu hodného srovnávací studie a použila k tomu umělou formu "rádoby mýtického" vyprávění. V mnoha se místech se jí podařilo nalézt přesný obraz pro základní situace mezi mužem a ženou, a to je velmi cenné, ale právě ona "objektivní"- mýtická forma vyprávění a potřeba genderové korektností jí nedovolily sestoupit do textu jako autorce hlouběji, vytvořit pasáže, které by čtenáři nabídly čistý, subjektivní prožitek krásy a opravdovosti. (V této souvislosti mě napadá srovnání s jiným významným současným autorem, Philipem Rothem. Ten zpracovává společenská témata velmi osobitě a nekorektně, daří se mu ale na rozdíl od Lessingové tvořit z materiálu současného světa výsostnou literaturu a také - mimo jiné - už léta se těsně vyhýbat Nobelově ceně za literaturu. Že by pokrytectví, o kterém píše, bylo opravdu tak reálné?)
Knihu "Puklina" (na rozdíl od Rothových románů) zřejmě víc promyslíte, než procítíte. Knihu Doris Lessingové "Puklina" vydalo v překladu Petra Pálenského roku 2008 nakladatelství Jota.

Arnošt Tabášek: Zelené slunce

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Daphne du Maurier. (57 odpovědí správně, 1 chybně)

Výherci: M. Buchalová, J. Crhanová, M. Chýnová, Z. Jelínek, P. Kopecký, K. Vitvar.

Nová otázka: 27. dubna slaví 80. narozeniny jeden významný český spisovatel, dramatik a divadelník, který nakládal s literárními texty trochu jinak, než je obvykle zvykem. Jejich důležitou stránkou je totiž autorův přednes. V pražské Redutě předváděl koncem 50. let své text-appealy, je zakladatelem tzv. Nedivadla a možná vás potěší i pouhé názvy jeho her a povídek: Haprdáns neboli Hamlet princ dánský, Malý Alenáš , Proč se lidé bojí zajíců čili Kudýš. Kdo to je?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.