Literární matiné 14. 3. 2010

KNIŽNÍ TIPY:

Muriel Blaive, Berthold Molden: Odrazy historie ve vnímání obyvatel Gmündu a Českých Velenic
Práce, která sleduje odraz různých zlomových událostí 20. století v archivních dokumentech i výpovědích pamětníků.

Erich Fromm: Umění milovat
Právě před půl stoletím vyšla poprvé tato slavná kniha E. Fromma, která se zabývá různými formami lásky v lidském životě.

NÁŠ HOST:

Hostem Literárního matiné je Děvana Pavlíková, která žije v Anglii a dlouho pracovala v londýnské Britské knihovně. Tam také objevila dosud neznámé dopisy Kateřiny Vilemíny vévodkyně Zaháňské.
Vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská vstoupila do české literatury díky Boženě Němcové. Kolem této mimořádně krásné a inteligentní ženy se dodnes vznáší tajemství původu Barunky Panklové; mnohokrát o tom psala třeba Helena Sobková. Když se s vévodkyní Zaháňskou a jejím osudem seznámíme blíže, musíme přiznat, že i bez tohoto podtextu by šlo o hodně zajímavou osobnost. Osud této mocné a bohaté dámy z nejvyšší společnosti byl skutečně zastřen stálým smutkem, jak to cítíme ze závěru Babičky. Její první ještě hodně nezralý vztah ke staršímu ženatému muži skončil tajným porodem, po němž už nemohla mít další děti, své jediné dcery se vzdala a pak toho celý život trpce litovala. Byla třikrát vdaná a měla mnoho milenců, mezi nimi i samotného mocného Metternicha a líbila se prý i ruskému carovi. Její velkou osudovou láskou se však stal lord Frederic James Lamb, s nímž se však nakonec především ze společenských důvodů musela rozejít. Po dvou stoletích objevila Děvana Pavlíková dopisy, které Kateřina Zaháňská Lambovi napsala – vyšly v knize nazvané Má drahá, hříšná lásko, kterou vydalo nakladatelství ARSCI.

Děvana Pavlíková: Má drahá, hříšná lásko

RECENZE Michala Bauera:

Ludvík Aškenazy: Pohádky. Vybrané spisy II (Carpe diem 2009)
Z tvorby spisovatele Ludvíka Aškenazyho, jedné z nejvýznamnějších prozaických osobností české literatury 2. poloviny 20. století, se dostává k současnému čtenáři další soubor. Jedná se o druhý svazek autorových spisů, který vyšel v nakladatelství Carpe diem s lakonickým názvem Pohádky. Aškenazy je známý především svými protiválečnými prózami a texty, v nichž se vyslovuje proti ponížení, utrpení a pokořování člověka. Jeho nejslavnějšími knihami s tímto tématem jsou Psí život, Vajíčko nebo Černá bedýnka. Aškenazy se zde ukazuje jako jeden z našich nejvíce empatických a jeden z nejcitlivějších autorů s mimořádnou schopností postihnout podstatu zla a strachu i vzdoru vůči nim.
Jako by vedle těchto „vážných“ textů vznikaly jeho prózy pohádkové – tedy slavné knížky Ukradený měsíc, Putování za švestkovou vůní, Praštěné pohádky a Cestopis s jezevčíkem. Jde o knihy pro děti i pro dospělé, Aškenazyho imaginace je podivuhodně univerzální, zasahuje čtenáře dětského i staršího, jsou to moderní autorské pohádky, texty s postupy fantazijními i nonsensovými, jak o tom svědčí například úryvek z pohádky s názvem Žárovka:
„Jednou k nám přišel bratranec Rosťa a přinesl nám žárovku, tady mám žárovku, povídá, dneska umřela, a tak se jdu zeptat, jak se žárovky pochovávají. Protože tahle žárovka je z lampičky na mém nočním stolku a věrně svítila. Říká se to, věrně svítila? / A hned nám ukázal tu žárovku, co umřela, měl ji v krabici od sušenek a vystlal jí to staniolem a vatou. / Všichni se divili, jak může žárovka umřít. / To máte tak, řekl Rosťa. Ta ještě jednou zazáří, ale tak, až vás zabolí oči, a pak zhasne a už z ní světlo nevymačkáte žádným knoflíkem. / Nakonec ho volali k obědu a on tu žárovku u nás zapomněl nepohřbenou, tak jsme ji hodili mezi krámy, protože byla krám. Ležela tam dlouho a možná že ani nebyla docela mrtvá.“
Hravost, fantazie a jazyková rozvernost se zde vyskytují společně se smutkem, vážností a zodpovědností. Aškenazyho svět není bezstarostný ani jednoduchý, zejména je prolínavý. Prostupuje se zde vážné s hravým, vysoké se zdánlivě nízkým, neobvyklé s na první pohled obyčejným, mrtvé s živým, racionální s fantaskním. Každý míč má duši, děvčátka si kladou otázku, jak namalovat blesk, mlha je hodná, každý den se dějí zázraky. Především pak je Aškenazyho svět nesmírně bohatý. S tímto spisovatelem je tak krásné být znovu dítětem. Zajímá vás, jak to dopadlo s tou žárovkou? A věděli jste, že žárovky umějí zpívat? Nebojme se vydat do Aškenazyho pohádkového světa.

Ludvík Aškenazy: Pohádky. Vybrané spisy II .

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: členem ďáblovy suity z Bulgakovova románu byl i kocour. (65 správných odpovědí)

Výherci: M. Bečvářová, p. Čižmárová, M. Dušáková, J. Dvořáková, F.Lukš.

Nová otázka: V dnešním pořadu se zabýváme edicí nově objevených a publikovaných dopisů vévodkyně Kateřiny Zaháňské, čili paní kněžny z Babičky Boženy Němcové. V české klasické literatuře se ovšem s Kateřinou Zaháňskou můžeme setkat ještě v jednom známém díle: vystupuje v něm spolu se svými třemi sestrami, otcem Petrem Bironem vévodou Kuronským a matkou Annou. Ještě napovíme, že děj se odehrává na náchodském zámku a že to je kniha, která alespoň za mého mládí patřila k povinné četbě.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.

Spustit audio
autor: Hana Soukupová