Literární matiné 13. 7. 2008

KNIŽNÍ TIPY:

Bernard Kellermann: Tanec mrtvých
Román známého německého spisovatele vyšel poprvé v roce 1948. Vychází z kritiky fašismu, ale v podstatě je to kniha o jakékoliv totalitě.

Bernard Kellermann: Tanec mrtvých

Marie Koldinská, Ivan Šedivý: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty.
Jaké jsou kořeny představ o české národní povaze, tak vzdálené heroismu a bojovnosti? Ojedinělá práce z vojenskohistorické problematiky otevírá nové pohledy na tyto dosud málo probádané oblasti.

Marie Koldinská, Ivan Šedivý: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty.

NÁŠ TIP:

Mark Slouka: zvláštní jméno spisovatele, který je původem Čech, ale jeho domovem jsou Spojené státy americké a píše anglicky. Sloukovi rodiče odešli z Československa po Únoru 1948 a on sám se narodil a vyrůstal daleko od staré vlasti. Ale to ještě neznamená, jak potvrzuje jeho kniha Viditelný svět, že by nebyl s naší zemí spojen velmi pevnými pouty. Je to kniha dost zvláštní, v první části se ponoříme do světa českých exulantů, plného tesknoty a poznamenaného nenávratnou ztrátou domova i kořenů. Ve vypravěčově rodině je před dětskýma očima ukryté tajemství, které on sám, pak už jako dospělý muž, touží rozluštit. Ve druhé části knihy se proto vydává do Prahy a hledá stopy dávných událostí. Poněkolikáté v poslední době se tu čeští čtenáři dočkají literárního zpracování atentátu na Heydricha, tentokrát ve spojení s tragickým milostným příběhem hrdinovy matky. V poslední části knihy nazvané Román se tento příběh rozvíjí - napůl jako pravda, napůl jako fikce. Jak upozornil ve své recenzi ve 13. čísle Tvaru Pavel Janoušek, na knize je zřejmé, že byla psána pro americké čtenáře a my Češi můžeme některé momenty vnímat jako málo pravděpodobné. Například neobyčejné množství náhodných setkání v Praze, kdy se téměř každý začne vzápětí bavit s hlavním hrdinou o válce a atentátu na Heydricha, ačkoliv od těchto událostí uplynula již dlouhá léta a ve skutečnosti je nepochybně překryly jiné důležité zvraty v našich novodobých dějinách. Ale pokud Janoušek vytýká Sloukovi jakousi přílišnou řemeslnou dokonalost ve stavbě knihy i vyprávění, jako čtenář jsem byla touto dokonalostí spíše potěšená. Možná v rozporu s autorovým záměrem mě však zaujala nejvíce první, nostalgická a teskná část knihy, kdy je tajemství ještě ukryto a před námi se otevírá mikrosvět jedné zdánlivě šťastné rodiny. A kupodivu, akční příběh, jímž kniha vrcholí, mě zaujal podstatně méně. Každopádně stojí kniha Marka Slouky, kterou v překladu neúnavného Rudolfa Pellara vydalo nakladatelství Paseka, za přečtení.

Mark Slouka: Viditelný svět

RECENZE Roberta Saka:

Martina Lustigová: Karel Kramář. První československý premiér. (Vyšehrad Praha 2007, edice Velké postavy českých dějin)

Když jsem před léty posuzoval znamenitou diplomovou práci věnovanou dětství a mládí Karla Kramáře, poznamenal jsem, že potrvá ještě nějaký čas, než se najde způsobilý životopisec této význačné osobnosti moderních českých dějin. A hle, je tu, a sice v osobě mladé politoložky (a také rozhlasové redaktorky) Martiny Lustigové, která se ke své knize propracovala řadou dílčích studií o Kramářově politické činnosti a jeho politickém myšlení. Klobouk dolů před její odvahou: s Kramářem si čeští dějepisci vlastně neví rady. A veřejnost? V jejím historickém povědomí je ta trochu svérázná postava české politiky spjata možná s moderním českým rusofilstvím, určitě s první vládou samostatného československého státu a snad nejvíce s nechutí vůči jeho zakladateli a prvnímu prezidentu - nechutí ovšem vzájemnou. A přece oba, Kramář i Masaryk, vstupovali do veřejného života vedle sebe, jako členové skupinky takřečených realistů, která se zformovala ve sporech o pravost údajně starobylých Rukopisů. I své "hvězdné hodiny" prožili oba za první světové války, když se nachyloval čas vyměřený habsburské říši, každý ovšem jinde, Masaryk jako tvůrce zahraniční odbojové akce, Kramář jako první muž domácího odboje, nejprve odsouzený k smrti, potom amnestovaný, a pak znovu pracující pro vytvoření státu. Masaryka-prvního prezidenta vítal v úřadu prvního premiéra. Setrval v něm však jen pár měsíců a zbývající čas, až do úmrtí ve stejném roce jako jeho velký a uctívaný rival, vyplňovaly už jen dozvuky někdejší slávy, moci a vlivu; odmítal totiž, jak se Lustigová dohaduje (aniž by to jakkoliv doložila), přijmout nižší úřad než prezidentský nebo premiérský, a zůstával jen předsedou národní demokracie, strany bez širší voličské přízně, a jejím řadovým poslancem.
Právem představuje autorka Kramáře jako největšího z moderních českých rusofilů a zasvěceného znalce ruských poměrů v Čechách. Tomu, o čem snil Jungmann i jiní z obrozenců a co pro ně bylo spíše jen kulturní vzájemností, on chtěl vtisknout politický rozměr: český stát se měl začlenit do ruského impéria v podobě jakési slovanské federace. Nekritické rusofilství bylo - stejně jako u Jungmanna, jenomže bezmála sto let po něm - nedílnou součástí Kramářova vlastenectví. Tento jeho rys Lustigová věrohodně postihla, leč zapomněla, že měl i své vyznavače, a ne bezvýznamné: Bohdanu Pavlů, Rudolfu Medkovi či Josefu Dürichovi, kteří působili v zahraničním odboji výslovně v Kramářových intencích, nevěnovala ve své knize sebemenší zmínku. To je ovšem výhrada hodně dílčí, zásadnější - kromě některých slovesných prohřešků - shledávám v něčem jiném. Na bytostnou charakteristiku, která se měla prolínat celým výkladem, zbylo autorce pouhých šest stran jakéhosi "přílepku" v podobě předposlední kapitolky. Škoda. Připravila se o možnost podat plastičtější obraz sledované osobnosti.
Zabývat se Kramářem znamená vyrovnávat se s některými dosud málo zpracovanými tématy, jako je vymezení české politické pravice, českého konzervativismu, integrálního nacionalismu atd. Martina Lustigová, již účinkem svého politologického vzdělání, si toho byla dobře vědoma, ale vypořádat se s nimi by vydalo na samostatnou (a vlastně jinou) knihu. Buď jak buď, její průkopnický pokus o kritické zhodnocení Kramářovy činnosti si zaslouží, aby byl po právu oceněn.

Martina Lustigová: Karel Kramář. První československý premiér.

TIP Z REGIONU:

Občas se objevují knihy, které vyšlou do světa sami autoři, aby zachovali kousek vlastní rodinné historie. To byl také důvod, proč vydal František Stráský knihu o životě svého otce Ladislava, někdejšího podnikatele a starostu Trhových Svinů. Ladislav Stráský se narodil před 120 lety, pocházel z chudých poměrů, ale vypracoval se a svou kariéru zahájil jako strojník u rakousko-uherského námořnictva. Po válce se stal v Trhových Svinech spolumajitelem továrny, jejímž hlavním artiklem se staly knoflíky, později pak i další sortiment včetně pokusu o výrobu kovových hraček. Ladislav Stráský byl činný i v místní samosprávě, ovšem po roce 1948 byla jeho továrna znárodněna a on sám se ocitl téměř bez prostředků. Zemřel v roce 1975. Jeho syn František napsal po mnoha letech knihu, která vypravuje otcův příběh a která zároveň zachytila i kousek novodobých dějin Trhových Svinů. Jmenuje se Životy Ladislava Stráského.

František Stráský: Životy Ladislava Stráského

SOUTĚŽ:

Odpověď na minulou soutěžní otázku: Karel Šiktanc. (55 správných odpovědí, 1 chybná)

Výherci: R. Novotná, M. Chýnová, K. Prášková, S. Hrubý, J. Kvasničková, R. Nová.

Nová otázka: I dnešní hádanka je ze světa poezie. Před 10 lety, 14. července roku 1998, zemřel básník, který byl zároveň, a to není běžné spojení, také exaktním vědcem, významným imunologem. Tahle velká nápověda určitě stačí k tomu, abyste nám napsali jeho jméno. Tentokrát na to máte dva týdny, toto kolo naší soutěže uzavřeme až v pátek 25. července 2008.

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 29 České Budějovice, nebo na e-mail: hana.soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.

Záznam pořadu Literární matiné si můžete poslechnout v rubrice Rádio na přání.