Lidé si v minulosti běžně měnili příjmení. Změnilo to až nařízení císaře Josefa II. v roce 1786
Dějiny lidských jmen jsou staré jako lidstvo samo. Nejdřív vznikala takzvaná příjmí a z nich příjmení. Mezi nejstarší slovanská příjmení patří pojmenování po zvířatech. Později se objevila příjmení podle místa pobytu nositele, například předek pana Nademlýnského bydlel někde proti proudu náhonu, předek pana Nárožného měl dům na rohu ulice.
Syn pana Nárožného se pak v minulých dobách mohl jmenovat zase úplně jinak. „Mohl to být třeba Bělovlasý nebo Záveský, že bydlel za vsí. Ještě totiž nebyla ustálená příjmení, to všechno byla jenom příjmí, přízviska, jak se lidem říkalo. Někde už se to ustálilo, ale většinou si to lidé měnili,“ vysvětluje Alois Sassmann, který se věnuje genealogii.
Poměrně běžné bylo, že si muž změnil příjmí podle své nevěsty. „Stávalo se, že se zeť ujal usedlosti po tchánovi a začalo se mu říkat podle té usedlosti. To mám třeba i já v rodě – nějaký Šimon se přistěhoval na usedlost Sazimů a okamžitě byl Sazima po manželce. To je na vsích hodně zažité dodnes,“ popisuje genealog.
Až v roce 1786 císař Josef II. stanovil, že příjmení, která lidé mají, jsou definitivní a stabilní a že žena se jmenuje podle muže a děti podle otce.
Na to si podle Aloise Sassmanna nemohli zvyknout ani faráři. „Často v matrikách čtete Hašek, řečený Tesař. Ten člověk přišel jako Tesař na usedlost Hašků a oni to pořád brali tak, že přece bydlí u Hašků, tak je Hašek,“ zmiňuje.
Křesťané museli od 1. listopadu 1786 nosit jméno, které už měli, tím se stalo definitivním a nemohli ho měnit. „U Židů bylo stanoveno, že musí jít na úřad a dostat příjmení. Tam bylo jiné pozadí, protože ti lidé třeba ani neměli jméno, takže vrchnost vůbec neměla přehled. No, a už tehdy vládla korupce, takže kdo dal úředníkovi nějaký obnos bokem, dostal krásné příjmení, a kdo na úplatek neměl, dostal třeba nějaké hanlivé,“ dodává Alois Sassmann.
Související
-
Lidé původně nosili jenom jedno jméno, vůbec nejstarší jsou zřejmě pojmenování podle zvířat
Fenoménem se ve své době stal genealogický pořad Kořeny, který začal v roce 2005 vysílat Český rozhlas České Budějovice. Unikátní cyklus nabízíme znovu k poslechu.
-
Hamry, tedy kovárny na vodní pohon, vznikaly v Čechách od 14. století. Daly jméno řadě míst
Od pradávna využívali lidé hnací sílu vodního živlu. Voda poháněla mlýnská kola, ale hojně se jí využívalo také v hamrech. Hamernictví má u nás tradici již od 14. století.
-
Svobodné hoře na Strakonicku lidé říkají Haniperk. Starobylé jméno přenesli i na novou rozhlednu
Mezi Bavorovem a Vodňany na Strakonicku se tyčí Svobodná hora s vrcholem o nadmořské výšce 640 metrů. Kdysi dávno se v jejích svazích těžilo zlato.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
