Kovářskému řemeslu se učí i dívka. Potřeba je akorát zručnost, svaly přijdou samy, říká
Šest budoucích kovářů vychovává v současné době učiliště v Hněvkovicích. Mají tu k dispozici vlastní kovárnu, ve které nechybí výheň, stopadesátikilogramová kovadlina a buchar.
Mezi učni jsou dokonce dvě dívky. Ve druhém ročníku studuje Veronika Krulová z obce Písečné u Jindřichova Hradce. „Chodila jsem na zemědělskou školu v Dačicích a tam byl kovářský kroužek. Vyzkoušela jsem si to, strašně mě to bavilo, tak jsem nastoupila sem,“ vzpomíná.
Spolužáci ji podle jejích slov berou úplně normálně a nijak se nepozastavují nad tím, že se černému řemeslu učí dívka. Veronice Krulové se nejvíce líbí, že v kovárně vznikají krásné věci a v budoucnu by chtěla mít svou vlastní dílnu.
Ve školní kovárně vyrábí například zvonečky. „Na roh kovadliny se nasadí trubka a klepe se z druhé strany, aby vznikl ten tvar. Potom se dál osazuje a otáčí. Pak ještě vykováme srdce a připevníme na háček,“ popisuje. Vyrobit jeden zvonek podle ní trvá zhruba půl hodiny.
I když je řemeslo fyzicky náročné, Veronika Krulová kvůli němu do posilovny nechodí. „Potřeba je akorát zručnost, svaly přijdou samy,“ směje se.
Už sedmým rokem navštěvuje školu v Hněvkovicích její spolužák Jaroslav Krejčíček, který si v dílně mimo jiné vyzkoušel ostření želízek pro pluh. „Už jsem se vyučil opravářem zemědělských strojů, udělal jsem nástavbu s maturitou a pak ještě šel na kovářský obor. Je to pěkné řemeslo, vždycky se mi líbilo a člověk alespoň vidí, že za poctivé peníze pořádná práce,“ říká.
Tento názor ale zřejmě mnoho mladých lidí nesdílí. Podle ředitele Střední odborné školy a středního odborného učiliště v Hněvkovicích Jiřího Plaňanského v posledních letech bohužel zájem o řemesla značně poklesl.
„Žáci mají neomezené možnosti na vyšších typech škol místo toho, aby podle svých schopností naplnili učňovská řemesla. Snažíme se to všemi silami změnit, ale hlavní rozhodnutí je na žácích a jejich rodinách. Přitom hlad zaměstnavatelů po vyučených lidech je obrovský. Neustále nás bombardují žádostmi o řemeslníky, ale my nejsme schopni poptávku uspokojit,“ komentuje ředitel.
Hněvkovickou školu v současné době navštěvuje 221 žáků. Kromě budoucích opravářů zemědělských strojů a kovářů se zde učí truhláři, prodavači, kuchaři, číšníci, cukráři, zahradníci nebo krajináři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
