Kletba. Šumavská legenda o mladé cikánce, která na obyvatele Kašperských Hor seslala strašlivé prokletí

Šumavská legenda vypráví o mladé cikánce, které obyvatelé Kašperských Hor ublížili na těle i na duši. A tak na ně seslala strašlivou kletbu…

Kletba vyšla v roce 2017 v knize Horg a další legendy ze Šumavy. V jeho doslovu autor píše: „Sběratelé legend, kteří zachytí mocný příběh na půl stránce a spěchají k dalšímu telegrafickému sdělení o (snad) napínavé události, nejspíš nejsou vtaženi tak mocně do příběhu, jako jím bývám posednut já. Musím to rozkošatět a oživit, vyprávět, jako kdybych u toho snad i byl, a mráz mi při tom mnohdy běhá po hřbetě.“

Devatenáct příběhů ze Šumavy jihočeské i západočeské autor také sám ilustroval.

Jaroslav Jeroným Neduha

Jaroslav Jeroným Neduha se narodil v roce 1945 v České Lípě. Vyrůstal u prarodičů v areálu motolské nemocnice. Od dětství hrál na klavír a na kytaru. Vyučil se zámečníkem, po střední škole krátce studoval teologii na Husově československé bohoslovecké fakultě.

Láska k muzice mu vydržela, začal psát vlastní texty. V roce 1967, kdy byl obsazen do několika filmů, získal vysněné svobodné povolání jako herec malých rolí a hudebník. V letech 1968 a 1969 procestoval stopem Anglii, Dánsko a Benelux. V Londýně ho přijali na grafickou školu, jejíž studium ale kvůli srpnové okupaci Československa nezahájil.

Jaroslav Jeroným Neduha|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

V roce 1974 založil skupinu Extempore, která vstoupila do povědomí zejména rockovou operetou Milá čtyř viselců, již se podařilo zahrát v roce 1977 v rámci festivalu Pražské jazzové dny v Lucerně.

Jaroslav Jeroným Neduha byl podezřelým živlem hned z několika důvodů: cestoval po západní Evropě, studoval teologii, měl svobodné povolání a hrál v rockové kapele. Před šikanou StB se několikrát ukryl v bohnické psychiatrické léčebně. V roce 1980 s Karlem Navrátilem založil folkovou skupinu Mezzanin.

Vystřídal řadu povolání: byl správcem tenisových kurtů, míchal beton, vařil pivo, svařoval igelitové sáčky, byl skladníkem, pracoval ve sběrně. Když mu roku 1983 hrozil osmiletý trest kvůli smyšlenému zneužívání nezletilých dívek, rozhodl se k vystěhování do Rakouska.

„O půlnoci jsem nasedl do vlaku. Na peróně stáli moji kamarádi a hráli moje písničky. Na housle a na kytary. Zpívali a brečeli. A já se smál a v koutě stáli estébáci. Na kamarády jsem z vlaku volal: Teď jste na řadě vy! A rozbrečel jsem se, až když vlak dojel na Franz-Josef-Bahnhof. Tam už na mě čekal Vasil, který se mnou hrál v Mezzaninu. Ten odjel o rok dřív, to se mu podařilo. Druhý den jsme šli a hráli jsme na zahradě v Metropolu za večeři a za pivo. Za tři dny už jsme hráli za peníze jako duo. No, a za týden už jsem měl vídeňskou kapelu Extempore bluesband.“

Krátce po převratu v roce 1989 se do Československa vrátil. Jaroslav Jeroným Neduha vydal několik knih – autobiografickou novelu odehrávající se v 70. letech s názvem To, co se sem nehodí, písňové texty a libreta v Antizpěvníku, novelu Boží mlýny o svévolném zničení krypty kaple svatého Kříže v zaniklé šumavské obci Hůrka v roce 1953 nebo paměti s názvem Životaběh.