Kateřina Bolechová: Brouk

Druhý den byl klid, až večer opět ten podivný zvuk, říkala jsem si, že možná vítr, který fouká ventilačkou, podivně rozeznívá žaluzie. Ovšem okolo půlnoci se něco neurčitého objevilo na koberci a hle, byl to obrovský brouk, kterého jsem nikdy předtím nepotkala.

Regulérně jsem se bála, jelikož jeho vzezření bylo vskutku těžkotonážní, vypadal jako obrněnec. Možná, že i on byl paralyzován obavami. Opatrně jsem ho nabrala na lopatku a vynesla na balkon ke kytce.

Pak jsem začala pátrat na internetu, co jsem to vlastně potkala, jakého zvláštního návštěvníka. A byl to div, jednoho z největších brouků žijících u nás a také v Asii.

Nosorožík kapucínek, tak roztomile zní jeho jméno. V Česku je to přísně chráněný ohrožený druh, který je aktivní převážně v noci, což máme společné. Jeho larva dosahuje velikosti až 12 centimetrů a žije několik let, pak vytvoří kokon o velikosti téměř slepičího vejce, samotný brouk žije jen několik měsíců.

Navíc je to jeden z nejsilnějších tvorů této planety, dokáže uzdvihnout několika set násobek své váhy, v přepočtu na člověka je to asi 65 tun. Ráno na balkoně už nebyl.

I kdyby jeho zbývající život čítal jen pár dnů, měl právo vrátit se domů, do přírody, dožít a zemřít svobodný. Náš čas se protnul jen na malou chvíli, ale bylo to vzácné, jedinečné setkání. Budu si ho pamatovat.