Karlu Lippmannovi říkali i za minulého režimu studenti „pane“
Karel Lippmann se sice narodil v Českých Budějovicích tři roky po válce, ale její stopy kolem sebe vídal v dětství na každém kroku. „ Bydleli jsme v Chelčického ulici a my kluci jsme si samozřejmě hrávali na nákladním nádraží, kde tehdy byla ještě rozbitá letadla a stará munice,“ vzpomíná.
A protože prarodiče žili v Mladém, často tam za nimi chodil kolem továrny na cukrovinky Merkur a kráterů, které tam zbyly po bombardování Budějovic na samém sklonku války. Lippmannův otec byl ředitelem gymnázia, a tak není divu, že si i jeho syn vybral kantořinu.
Na oboru čeština–dějepis na pražské filozofické fakultě ještě zastihl výborné přednášející, chtělo by se říci v hodině dvanácté. Studia končil v době, kdy museli kvůli normalizačním čistkám opustit školu jeho oblíbení učitelé Václav Černý, Jan Patočka nebo Karel Kosík.
Jako student zažil Karel Lippmann i bouřlivé události roku 1968: „ Na fakultě jsem se setkával i s Janem Palachem. Nebyli jsme sice ve stejném ročníku, ale potkávali jsme se na některých seminářích, protože Palach stejně jako já studoval dějepis. Samozřejmě nás jeho smrt hodně zasáhla. Rád bych ale připomněl událost, o které se dneska už málo ví. Na Palachův pohřeb se tehdy vydali studenti z Budějovic do Prahy pěšky, aby tak manifestovali svou solidaritu s jeho činem, a opravdu celou tu cestu v hrozném lednovém počasí absolvovali. “
Lippmannova učitelská dráha trvala několik desetiletí a nikdy nelitoval, že si ji vybral: „Moc rád vzpomínám na své krátké působení na bechyňské keramické škole, kde byla díky řediteli Dobiášovi báječná atmosféra. Azyl tam tehdy nacházeli výborní pedagogové, kteří museli z politických důvodů opustit střední i vysoké školy. A jedna perlička: v roce 1971 to byla asi jediná škola v republice, kde se neoslovovalo ´soudruhu´, ale bylo přímo nařízeno, že se má oslovovat ´pane´!“
Karel Lippmann učil také na soběslavském gymnáziu, připravoval v Budějovicích zahraniční studenty a dlouho pak působil na budějovické střední zdravotnické škole. V roce 1994 přešel na Biskupské gymnázium, kde učí dodnes. Je také autorem vlastní středoškolské učebnice literatury. „ Už na zdravotnické škole jsem se setkával s názorem, že budoucí sestřičky nepotřebují znát dějepis nebo literaturu. Proto jsem chtěl napsat učebnici pro každého, nejen pro ty, kdo se na humanitní obory zaměřili. Spisovatelé přece vždycky ukazovali člověka v konkrétních situacích, a tak by měl čtenář v jejich dílech hledat odpověď na otázky, které souvisí s jeho vlastním životem,“ myslí si Lippmann.
Vzpomínky Karla Lippmanna si poslechněte v premiéře v sobotu 21. září v 8:30 a v repríze v pátek 27. září v 19:05 na frekvencích Českého rozhlasu České Budějovice – 106,4 MHz pro jižní Čechy, 88,2 MHz pro Slavonicko a Dačicko – anebo živě na internetu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.