Karel Plíhal – Nebe počká (2004)
Josef Kainar proslul především jako básník, ale jeho kladný vztah k hudbě nebyl žádným tajemstvím. Sám ji hrál, psal a především výborně textoval. V roce 2004 mu deskou Nebe počká vysekl poklonu písničkář Karel Plíhal.
Posbíral na ni skladby známé notoricky – i skoro vůbec. A k tomu se je, ač jinak ve svém domovském žánru jeden z nejzručnějších hráčů, nadřel na jazzovou kytaru.
V náladě komorní album je tak zajímavým průsečíkem původních písniček (ať už Kainarem kompletně napsaných, nebo otextovaných) a Plíhalovy muzikantské poctivosti, s níž je doslova opečoval.
Ve výsledku proto máme tu čest s hudební kolekcí, která jde v objemu odvedené práce nad obvyklou úroveň takzvaných tribute alb. Včetně vědomého přijetí rizika, že některé její položky budou srovnávány s dřívějšími verzemi vokálně výraznějších interpretů.
Související
-
Vladimír Mišík & Etc… – Ztracený podzim (2010)
Pustíme si desku Ztracený podzim. A když vám prozradíme, že je pod ní podepsán Vladimír Mišík a kapela Etc…, můžeme zůstat podzimně naladěni a přitom ztráty změnit v zisky.
-
Peter Lipa – Beatles in Blues (2003)
Peter Lipa je nejen v Čechách, ale i doma na Slovensku vnímaný hlavně jako jazzman. Jenže při šíři jeho repertoáru by toto žánrové ohraničení působilo stroze a nekompletně.
-
Elán – Hodina slovenčiny (1985)
V Kulaté muzice nás čeká vzpomínka na pop-rockovou legendu kdysi federálního hudebního prostoru – slovenskou skupinu Elán. Její album Hodina slovenčiny vyšlo v roce 1985.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
