Karel Klostermann: Co způsobilo osudné Velikonoce. Povídka o neopětované lásce, kletbě a jedné velké tragédii v Sušici
Spisovatel Karel Klostermann zachytil ve své povídce skutečnou tragédii, k níž došlo v Sušici na Velikonoce roku 1859. V pozdních nočních hodinách 24. dubna 1859 se pod tíhou poutníků, kteří se zúčastnili takzvaného Procesí do Emauz, zřítil dřevěný most přes řeku Otavu.
Procesí, kterého se zúčastnilo kolem 1600 poutníků ze Sušice i dalekého okolí, se ubíralo od kříže na náměstí a směřovalo ke kapli Anděla Strážce. Na mostě u kapličky se procesí zastavilo. Dřevěná konstrukce mostu, která nebyla příliš bezpečná a navíc těžko odolávala náporům velké vody při jarním tání, toto zatížení nevydržela a zřítila se.
V troskách zříceného mostu a v rozvodněné řece tehdy zahynulo přes padesát lidí a na sto jich bylo zraněno. Dřevěný most byl dále opravován až do roku 1882, kdy byl nahrazen novou mostní železnou konstrukcí.
Povídka Co způsobilo osudné Velikonoce, která vypráví nejen o sušickém neštěstí, ale také neopětované lásce a hrozivé kletbě, vyšla v knížce Spravedlnost lidská a jiné povídky ze Sušicka. Vydalo ji Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck v Sušici v roce 2007 při příležitosti 160. výročí narození autora.
Marně matka mu domlouvala, všecka žluč se mu rozlila, i pěst vztáhl po stařeně, div ji neudeřil. Ta vstala a jako vrána zakrákorala: „Ruka Hospodinova tě zasáhne, nehodný člověče!“
„Kliďte se k čertu, babo jedu,“ rozkřikoval se Franta.
„Do zimy, od teplého krbu mne vyháníš, starou křehkou ženu, která ničím ti neublížila! Kletba zlá tě stihne!“
„Nevídáno, vaší kletby…“ Franta pohrdlivě se zasmál.
„Slyš, rouhavý neznabohu! Dnes na Velký pátek jsi se smál, než pozejtří mine Boží hod, zoufale zapláčeš!“
Své německy psané povídky začal Karel Klostermann (1848-1923) coby zralý muž téměř na prahu čtyřicítky publikovat v roce 1885 v listě Politik. O pár let později, v roce 1890, vychází jeho první a jediná německy psaná kniha Böhmerwaldskizzen (do češtiny přeložena až v roce 1923).
Očekávaný úspěch se nedostavuje, autor tedy v témže roce publikuje v časopise Osvěta první česky psanou povídku Rychtářův syn. V roce 1892 vychází knižně jeho první a zřejmě nejznámější román Ze světa lesních samot, oceněný výroční cenou České akademie. Stejnou cenu získal Karel Klostermann, česky píšící Němec, v roce 1895 i za svůj další román Za štěstím. Literární dílo „autora šumavských hvozdů“ tvoří téměř čtyřicet svazků Sebraných spisů.
Související
-
Zuzanin dech. Příběh o vůli přežít cokoli – smrt rodičů, koncentrační tábor i zmrzačený vztah
Zuzana Liebeskindová je dcerou židovského cukrovarníka, prožívá sladké dětství. V březnu 1939 přijdou Němci a ona je nucena rychle dospět. Stejně jako její dva kamarádi...
-
Šumavský básník a spisovatel Ondřej Fibich zná své předky až po třicetiletou válku
Jak napovídá příjmení, šumavský spisovatel a básník Ondřej Fibich pochází ze stejného rodu jako slavný hudební skladatel. Ale i z matčiny strany má zajímavé předky.
-
Výbuch laboratoria na výrobu střelného prachu na Velkém depotu stál život 80 lidí
Kousek od Týna nad Vltavou stojí barokní sousoší připomínající velký výbuch vojenského skladu z doby Marie Terezie. Nedaleko pak dodnes zůstaly základy cvičné pevnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.