Karel Čapek: Povětroň. Román o hledání pravdy, která může mít spoustu podob

Na základě vlastních představ a zkušeností si každý z nich vytváří svoji představu o umírajícím muži. Všechny tři představy jsou reálné, ale pravda může být úplně jiná. Nejblíže jí je možná ošetřující lékař, který jasně vidí, že pacient má zvětšená játra a prodělal žlutou zimnici, ale jaký příběh se za oněmi diagnózami skrývá, se může také jenom domýšlet.

Román Povětroň vyšel knižně poprvé v roce 1934, stejně jako Obyčejný život. O rok dříve vydal Karel Čapek román Hordubal. Všechny tři prózy vycházely nejdříve jako četba na pokračování na stránkách Lidových novin, teprve potom vyšly knižně, ovšem samostatně, každá zvlášť. Jako samostatné je vnímali čtenáři i kritikové. A zvlášť prvně vydaný Hordubal byl částí recenzentů tehdy nepochopen.

Teprve později byly tyto tři moderní filozofické prózy vydávány dohromady jako takzvaná noetická trilogie a Čapek je doplnil i doslovem, v němž nastínil, proč právě tyhle tři – jak sám říkal – povídky vlastně patří k sobě.

Baladický Hordubal, exotický Povětroň a civilistní Obyčejný život nespojují ani postavy, ani místo a čas děje, tyhle tři krátké prózy se točí kolem otázek: „Co je to pravda? A existuje jenom jedna jediná?“

„Jak ukrutně veliká a složitá, jak prostorná je skutečnost, když v ní je dost místa pro tolik různých interpretací!“ píše Karel Čapek v doslovu ke své trilogii.

Volná románová trilogie z první poloviny 30. let je považována za vrchol autorovy tvorby.