Nálet i nebezpečné hry se zbraněmi. Konec druhé světové války má stále v živé paměti 91letý Karel Beran z Čimelic

„25. dubna byl v Čimelicích a Miroticích nálet. Zlikvidovali nádraží. Já jsem ukazoval tátovi: Hele, něco z nich padá. A ony to byly bomby. Tak jsme se schovali,“ vzpomíná na poslední dny druhé světové války Karel Beran, kterému bylo v roce 1945 jedenáct let.

V Čimelicích potkával americké, ruské i německé vojáky. „S Rusy jsme kamarádili, hrál jsem s nimi fotbal. Naproti na statku byli ubytovaní takoví velice mladí kluci, nějací študáci z Moskvy, a v Čimelicích v lesích si postavili dokonce divadlo,“ zmiňuje.

Německý generál Karl von Pückler-Burghauss podepsal v Rakovickém mlýně 12. května 1945 kapitulaci. Potom zastřelil svoji ženu, dceru, pobočníka a nakonec i sám sebe. Následoval odchod německých vojsk.

Čtěte také

Navigátor si spletl Lužnici s Vltavou. Tím ale smůla tragického výsadku Glucinium v červenci 1944 teprve začala

„Když konečně byli němečtí vojáci odlifrováni, tak se Čimelicím hodně ulevilo, i když Rusové tam byli ještě až do září. Lidé potom rozebírali, co se dalo, obleky a pochopitelně všechny druhy zbraní,“ říká Karel Beran.

„My jsme potom ty zbraně rozmontovali. Já se divím, jak nám to mohli rodiče dovolit. Nábojnice jsme dávali do ohýnku a podpalovali je. Schovali jsme se za kompost a čekali, až to všechno vybouchá. Mně to jednou letělo těsně kolem ucha. A jeden kamarád si popálil dlaň, když manipuloval s raketovou pistolí,“ dodává.

Události spjaté s poslední německou kapitulací druhé světové války připomíná na pomezí obcí Čimelice a Rakovice na Písecku památník, který v roce 1995 odhalil prezident Václav Havel.