Jsou to mé osobní zpovědi, na zakázku portréty nedělám, říká grafik Pavel Piekar o Jihočeských hlavách

Poprvé si rodák z Ostravy vyzkoušel linoryt v Táboře, kde s rodiči od tří let žil. Vztah má také k Písecku, konkrétně k Paměticím u Drhovle, tam bydlela jeho babička. Dnes působí Pavel Piekar v Praze a mimo jiné se stará o tři hradčanské paláce.

Výstava Jihočeské hlavy, která je k vidění v budově Českého rozhlasu České Budějovice, se koná ve spolupráci s táborským Husitským muzeem a je příspěvkem ke sto letům rozhlasu. „Já se dlouhá léta věnuji portrétování významných osobností, z minulosti i přítomnosti. A protože se stále cítím Jihočechem, v mé kolekci hrají důležitou úlohu osobnosti jižních Čech. A ty na této výstavě ukazuji,“ popisuje Pavel Piekar.

Asi polovina vystavených portrétů zachycuje osobnosti, které se v jižních Čechách opravdu narodily, žily tu, zemřely. „A druhá polovina jsou ti, kteří byli jižními Čechami, a zvláště Šumavou, silně inspirováni,“ dodává Pavel Piekar. 

Zobrazované tváře patří vesměs umělcům, a to od básníka a skladatele Adama Michny z Otradovic až po fotografku Terezu z Davle, která se představí v doprovodném programu k výstavě 22. února s projekcí fotografického cyklu Jihočeské ženy.

Autor uplatnil při výběru portrétovaných osobností i svůj soukromý klíč. „Ty portréty jsou moje osobní zpovědi. Já jsem nikdy nedělal portréty na zakázku. Když chci někoho portrétovat, musím k němu mít silný citový vztah, respekt, obdiv. A to je vlastně důvod, proč se věnuji i osobnostem z minulosti. Na část z nich se zapomnělo, v mých očích neprávem,“ vysvětluje.

Pod všemi portréty jsou rozšířené popisky, které vznikly ve spolupráci s Lenkou Zajícovou, kurátorkou táborského Husitského muzea a této výstavy. „Je důležité, aby si lidé mohli o portrétovaném něco přečíst a aby věděli, proč právě on je ukázán na této výstavě,“ říká Pavel Piekar.

Čtěte také

Stará malířka blbne na šrotovišti, ale mně to dává smysl, směje se své nové vášni Renata Štolbová

Každá osobnost je navíc zobrazena se svým atributem. „Většina historických portrétů je pojata tak, že vidíme jenom hlavu. Když ale zabrousíme hlouběji do minulosti, zjistíme, že v renesanci a baroku se lidé zobrazovali s jistými atributy, které o nich něco vypovídaly. Takže moje portréty by se daly nazvat možná i imaginárními, protože v druhém plánu se odehrává určitý děj, který má o té tváři povědět víc. Samozřejmě, že je to jenom moje subjektivní interpretace,“ komentuje autor.

A tak je například za krumlovským fotografem Josefem Seidlem les, za výtvarnicí Renátou Fučíkovou převozník. Svůj portrét má i sám autor Pavel Piekar, a to s aktem ženy. „To je dřevořez z druhé poloviny 19. století. Je černobílý, mně se hodně líbil a chtěl jsem si ho vyrýt barevně. To je důvod, proč jsem ho použil. No, a můj život je se ženami samozřejmě spjatý, tak je vedle mě žena,“ objasňuje.

Výstava Jihočeské hlavy je otevřena každý všední den od 9 do 17 hodin, a to až do 15. března. S autorem linorytů Pavlem Piekarem se lidé mohou setkat osobně 14. března, kdy v budově českobudějovického rozhlasu vystoupí od 17 hodin ve společné přednášce s dalším grafikem Petrem Palmou.

Celý rozhovor s grafikem a kreslířem Pavlem Piekarem, autorem Jihočeských hlav, si poslechněte online.