Jiří Smrž – Poslední láska (2005)
Písecký písničkář Jiří Smrž, někdejší člen Minnesengrů či skupiny Sem tam, již dlouhé roky víceméně v tichosti a mimo hlavní světla té uhlazenější populární scény píše, hraje a zpívá skladby, které nejsou takzvaně na první dobrou. Ani pro autora, ani pro posluchače.
Po obou stranách rovnice žádají poctivé vnitřní naladění a čas. Ten běží ve Smržových písničkách jinak, než jak jej odtikávají hodinky a přeplněné diáře lidí lačnících po uznání a úspěchu.
Ostatně, jaksi oficiální a viditelný úspěch jihočeského samorosta jen krátce „líznul“ dvěma cenami Anděl a šel si pak zase jinou cestou.
Snad i proto, že Smrž jako tvůrce neskládá jen z muzikantské rutiny a setrvačnosti, ale z vnitřní potřeby objevit poezii a dát jí svojí hudbou hlas. Nemusí burácet z velkých pódií ani zasahovat davy, ale hledá spřízněné posluchače, kteří jej uslyší.
Tak jako třeba na albu Poslední láska, které vyšlo právě před dvaceti lety a je jednou z jeho dvou desek, na niž dosedl zmíněný andělský pel.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
