Mirek Kemel – Ryby, raci (2018)
Jméno Miroslava Kemela je v Čechách dobře známé. Určitě čtenářům denního tisku (a nebo dneska už spíš jeho internetových vydání). Léta je totiž baví svými kreslenými vtipy, začasté karikujícími aktuálně činné postavy domácí i světové politické reprezentace.
Od roku 2012, kdy vydal svou první desku, je však také – pod důsledně dodržovanou domáckou podobou křestního jména Mirek – součástí české písničkářské scény.
Nijak se do ní necpal, prostě to tak vyplynulo. Vystupovat začal vlastně až po čtyřicítce, spíš z přirozené potřeby se podělit s těmi, kteří na jeho koncerty přijdou, než že by si chtěl budovat paralelní muzikantskou kariéru.
A přesto ji má – a není zrovna nenápadná. V loňském roce mu dokonce přinesla za jeho zatím poslední (celkem šestou) desku i cenu Anděl v kategorii folk.
My se ale v Kulaté muzice vrátíme víc proti proudu času: do roku 2018, kdy vyšlo Kemelovo album číslo tři – Ryby, raci. Letopočet ovšem není podstatný. Na vyznění jeho skladeb, které po celou dobu mají i díky spřáteleným spoluhráčům asi nejblíž k hudebně barevným folkovým šansonům, toto starší albové zastavení nic nemění.
Do žánru a obsahu výpovědi, jež Kemel a spol. nabízejí, se žádné módní trendy ani přelétavé nálady nepromítají. Platily dřív, stejně jako platí i dneska.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
