Jiří Březina starší: Zahraniční objevy

Dlouho jsem žil v systému, kde se poznávání cizích národů omezovalo skoro jen na tyhle anekdoty, zatímco cestování naráželo na jisté potíže. O to zvědavější jsem byl, když překážky padly.

Vůbec první zahraniční dojem mi hned po revoluci zařídili majitelé rakouských obchodů, kteří vylepili hned u vchodů velké nápisy v bezvadné češtině. Bylo by to skvělé uvítání, kdyby na nich nebylo napsáno, že zloději budou předáni policii. Vypadalo to, že otvírání hranic není pro naše sousedy dobrá zpráva. Ale hlavně jsme asi neměli nejlepší předjezdce.

Daleko lepší to bylo později v Anglii, kde měli naši zemi ještě pořád spojenou s českými piloty a bitvou o Británii. Kdo by řekl, že si to budou pamatovat. Bylo to nejspíš díky těm pilotům, že jsme zažívali přátelské přijetí všude, kde jsme se objevili. Angličané vůbec nebyli chladní a měli s námi překvapivě podobný smysl pro humor.

Před cestami do Francie jsem dostával různá škarohlídská varování. Jsou to patrioti, myslí, že nad ně není, a hlavně tam proboha nemluvte anglicky. Mluvil jsem, co mi zbylo, když francouzsky umím jen pozdravit a poděkovat. Ale žádný problém nevznikl. Naopak atmosféru vždycky oteplilo odhalení, že nejsem Němec.

Nejvřelejší přijetí jsem zažíval na Zakarpatské Ukrajině, kde ještě žili pamětníci společného státu. Ti měli nás Čechy málem za spasitele. Není divu, zažili si po násilném odtržení své. A dnes to bohužel platí dvojnásob.

Zahraniční cesty mi přinesly poznání, že přes rozdíly v jazyce jsme si s některými národy daleko bližší, než by se zdálo a než se nám kdysi snažili namluvit. A někdy ještě snaží.

Přeji vám hezký den.