Jiří Březina starší: Dálkové ovládání

Na počet samozřejmě vede televize a její přidružené krabičky, ale svůj dálkáč má i rádio, zesilovače, věže a věžičky, nějaká barevná světýlka a také foťák. Máme i jeden ovladač univerzální, který měl nahradit většinu těch ostatních. Bylo to nadějné, nejspíš by to zvládl, jenže my jsme nezvládli ovládat jeho.

Nevím, jestli mám invazi dálkáčů vítat jako důkaz technického pokroku, nebo bědovat nad zhoubou, která nám bere další příležitosti k pohybu. Naše domácnosti čím dál víc cvičí podle nás, aniž bychom museli zvednout zadek. A kdo si mne ruce, jsou výrobci baterií, protože ovladačů přibývá a objevují se i tam, kdy bychom je nikdy nečekali.

Dálkově řízené modely ale žádná novinka nejsou, takže mě před pár lety vůbec nešokoval pán, chodící po břehu Vltavy s rádiovou soupravou na krku. Jen ten model, co by k němu patřil, jsem vyhlížel marně. Nikde žádné letadýlko ani lodička. Až po chvíli pozorování mi došlo, že tím “modelem” je opravdový zelený buldozer, který v těch místech prohluboval koryto Vltavy. Obrovský stroj s liduprázdnou kabinou poslušně mizel pod hladinou, aby za chvíli s řevem vyhrnul na břeh další dávku bahna a štěrku.

Vrchol v tomhle směru jsem ale nedávno zažil na jedné svatbě. Když byl čas vyrazit do kostela, vyndala nevěsta z kabelky nenápadný přívěsek, namířila ho na kostelní věž - a spustila si svatební zvony.

Kostel na dálkové ovládání jsem viděl opravdu poprvé.

Přeji vám i dnes hezký den.