Jiří Březina starší: 17. listopad

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Sedmnáctý listopad je svátek tuplák, což je celkem vzácné. Většina významných dnů je po kalendáři prakticky rozmístěná po jednom, aby se stihlo psaní projevů, úklid tribun a přelepení plakátů.

Dva sedmnácté listopady ale samozřejmě rozdělit nešly, a tak si můžeme vybrat, na které nešťastné studenty toho dne vzpomeneme. Jestli na ty válečné, které zlikvidovala cizí okupační moc, nebo spíš na ty z devětaosmdesátého, které pro změnu do krve zmlátili jejich vlastní spoluobčané.

Sám mám naštěstí na sedmnáctý listopad daleko příjemnější vzpomínky, i když s těmi nešťastnými studenty vlastně souvisejí.

Nevím, jak dnes, ale za mých studií bývalo na vysokých školách ten den rektorské volno. Studenti se rozptýlili po školních sportovištích nebo blízkých hospodách, někteří se vydali do přírody, a já jsem dostal pozvání na akci velmi zvláštního typu.

„Pojď si s námi nechat prohlídnout zuby!“, vyzval mě spolužák. Zatvářil jsem se nechápavě, takže mi hned vysvětlil, že na jakési poliklinice probíhá praxe mediků zubařského oboru a protože běžní pacienti se do role pokusných králíků zrovna nehrnou, je domluveno, že se studenti budou věnovat nám. Dohlíží na ně asák, kvalita je jistá a nic se nemůže stát.

Váhal jsem. Moje zuby potřebovaly údržbu jako sůl, ale že by na to měl padnout volný den? Jenže pak z řeči vyplynulo, že ti studenti jsou vlastně docela pohledné studentky a rozhodování bylo najednou snazší.

Jedna z nich mi našla čtyři kazy a hned je také ošetřila. A protože to vůbec nebolelo, slavíme od té doby 17. listopad spolu. Už jich bylo čtyřicet.

Spustit audio
autor: Jiří Březina starší|zdroj: Český rozhlas