Jaroslav Havlíček: Poslední kolo. Příběh o jedné dostatečné z dějepisu, která na vysvědčení hrozí gymnazistce Věrce

Povídka Poslední kolo vyšla v povídkovém souboru s názvem Kalvach. Je to soubor sedmi povídek, které spojuje postava prvorepublikového úředníka Jana Kalvacha. Prostřednictvím sedmi příběhů sledujeme jeho život v horizontu řady let. Úvodní povídka cyklu byla jednou z prvních, které autor publikoval, zatímco poslední napsal těsně před smrtí.

Jaroslav Havlíček, přední představitel české psychologické prózy 30. a 40. let se narodil v roce 1896 v podkrkonošské Jilemnici, která posloužila za kulisu mnoha jeho příběhům. Nakonec odmaturoval na jičínské reálce a na přání rodičů začal studovat obchodní vědy na České vysoké škole technické v Praze.

Roku 1915 byl odveden a po absolvování důstojnického kurzu se zúčastnil bojů na ruské a italské frontě. V březnu 1919 nastoupil do Živnostenské banky v Praze a zároveň pokračoval ve studiích, ale školu už nedokončil. Po delší známosti se v roce 1921 oženil a o rok později se mu narodil syn Zbyněk, pozdější uznávaný surrealistický básník.

Literatuře se soustavně věnoval od poloviny 20. let. Zprvu psal poezii, nicméně záhy se přiklonil k próze a začal časopisecky publikovat povídky. Svůj první román vydal v roce 1935. Měl se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změnil název na Vyprahlé touhy (pod názvem Petrolejové lampy vychází román až po autorově smrti).

Následují romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942). Jaroslav Havlíček doufá, že po skončení války se bude moci věnovat jenom psaní a bude mít víc času na rodinu.

Konce války se však nedočká, umírá předčasně v pouhých sedmačtyřiceti letech v dubnu 1943 zřejmě na zápal plic. Posmrtně bylo z jeho literární pozůstalosti sestaveno několik povídkových souborů Zázrak flamendrů (1964), Prodavač času (1968) nebo Hodinky pana Balabána (1986).