Jan Vaněček: Vánoční vzpomínání

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Co se mi z klukovských let vybaví při vyslovení slůvka Vánoce?  Třeba  kapr neposeda, jehož jsem škádlíval ve vaně. A když maminka pekla vánoční cukroví, pomáhal jsem je zdobit a pokradmo ochutnal.

Napadá mě také příjezd babičky, která se před štědrovečerní večeří modlila. Měla v oblibě  kapra na černo a ráda s námi zpívala koledy. Já je hrál na housle.

Choval jsem se před Vánocemi vzorně. Byl jsem poslušný, pomáhal rodičům a pilně cvičil koledy, abych udělal babičce radost. Pohladila mě pokaždé a pochválila.

Moc jsem se těšil na vánoční stromek. Jeho rozsvícení pak předznamenalo, že Ježíšek už přinesl dárky. A nezapomněl na to, co jsem si tajně přál a mamce před Vánocemi pošeptal. Usmála se a řekla, že to Ježíškovi vyřídí. Líbilo se mi, když tatínek u stromečku mamince poděkoval za její obětavost a starostlivost. A políbil ji.  

Čas  posunul život.

Jako dospělí prožíváme Vánoce už jinak. Ale stále jsou pro nás symbolem rodinné pohody, klidu a vzájemné úcty. Štědrým večerem není jen pouhá nadílka, ale také to, řekne-li vám někdo: „Mám tě rád“.

Takové pohlazení po duši dotváří  atmosféru Vánoc, na niž se budeme zase celý rok těšit. Já i na to, že si zahraji na housle u stromečku koledy a připomenu si tak svá klukovská léta. 

Šťastné a veselé Vánoce a hodně dárků pod stromeček, milí Jihočeši.