Jan Vaněček: Silvestrovský rekord

Jeho roubenka byla snadno k nalezení. Hromadu beden na pivo jsem zahlédl již zdáli. Otevřít vrata mi přišla dáma, na první pohled nic zvláštního. K důchodu to měla blíž než k mládí. Za zmínku stojí její divně přistřižená minisukně a dřeváky, co tu asi zbyly po Němcích.

Vymáčkla se, že Lojza vyspává, neboť dlouho do noci trénoval. Řekla si za to o cigaretu a zavedla mě dovnitř. Příjemně to tu vonělo pivem. Ukázala na kasičku s nápisem Lojzovi na pivo. „Kdy a kde padne rekord?“ zajímalo mě, sotva jsem do ní vhodil korunu, aby se neřeklo.

„Na Silvestra, v hospodě U Hloupýho Honzy, tam se topí,“ vyviklala ze sebe. „Lojza hodlá vypít aspoň o dva tupláky víc než před osmdesáti lety ten sudetskej borec Biertrinker. Událo se to taky na Silvestra za účasti honorace z místního chudobince a v doprovodu smyčcovýho kvarteta pytláků ze sousedního polesí.“ A vyzradila mi, že se Lojza musel odnaučit bryndat, jinak by rekord neplatil.

Zatoužil jsem i zvědět, co se na Šumavě děje. Byla stručná: „Furt tu někdo blbne. Dřív v lesích řádili diverzanti a péesáci, teď tam blbne kůrovec.“

Tahle její odpověď mě stála další cigaretu. Šoupla si ji za ucho. Dal jsem jí ještě jednu za to druhé, aby vypadala symetricky. Pak zabrblala, že chvátá dopsat pro rádio sloupek Jak alkoholici budovali socialismus.

Vyšel jsem z domu ven. Na zápraží lenošila apatická kočka a kolem ní se melancholicky promenádila myš. U boudy pospával pes a jeho věrné blechy.

Veselého Silvestra, vážení Jihočeši. A vězte, že s úsměvem jde všechno líp a bez cigaret laciněji.