Jan Vaněček: Pohádky
Jako malý kluk jsem měl rád pohádky a báje. Při jejich čtení se dospělí stávají dětmi a děti se učí chápat svět dospělých. Zamýšlím-li se nad jejich obsahem, napadá mne, jak lidová fantazie dokázala předvídat s předstihem mnoha let některé současné civilizační jevy.
Začnu vítězstvím dobra nad zlem. Přijde mi občas, že pokud má zlo vychytralého advokáta, dost peněz a vyzná se, vítězí nad dobrem. Šanci by v takovém případě neměl ani hloupý Honza, který si věděl rady a nedal se. I on by teď utřel nos. A vrátil by se domů k mámě s nepořízenou a bez buchet, které mu na cestu do světa zabalila.
Z jiného soudu lze uvést báj o Ikarovi, kdy neznámý autor předpověděl, že člověk bude létat vzduchem jako pták. A přidáme-li k tomu létající koberec, častou rekvizitu hlavně orientálních pohádek, dospějeme k závěru, že to létání bude se vším komfortem a s pohoštěním.
Naše česká pohádka Oslíčku, otřes se mi v přeneseném významu připomíná chování těch rodičů, kteří dávají svým dětem peníze, aniž by věděli na co. Nestačí se pak divit, co s nimi provedly.
Nejvíce mne zaujal motiv živé a mrtvé vody. Tato prastará pohádková představa se stala pro lidstvo skutečností. Přibylo a stále přibývá té mrtvé. Znečištěny jsou studně, potoky, řeky, moře i oceány. O čistotě vody se více mluví, méně ale dělá. Svět však není poskládán ze slov, nýbrž z lidských skutků. Je známo, že téměř tři čtvrtiny lidského těla tvoří voda. A právě tento fakt by měl být pro nás ponaučením, aby budoucí generace měly co pít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.