Jan Štifter: V kraji, kde je dobře
„Kdyby nebylo Jihočeské univerzity, nežil bych tady, ale domů bych se nevrátil,“ řekl mi nedávno jeden kamarád – pochází z Mostecka, vyrůstal ve vyloučené lokalitě, přihláška na vysokou pro něj byla vstupenkou do nového světa a snad i lepšího života.
Budějovice a jižní Čechy táhnou – dokládají to i průzkumy spokojeného života: méně si tu stěžujeme, o něco méně tu jeden druhého zabíjíme, vedeme v počtu stoletých.
Taky jsem nepochyboval, že se sem jednou vrátíme – žil a pracoval jsem v Praze, v Pardubicích nebo v Liberci, těžko bychom se ale usadili jinde. V naší klučičí partě ze střední nikdo nezmizel natrvalo z Budějc – jen jsme si všude po republice posbírali manželky a přivedli je k sobě domů.
Zrovna o víkendu jsem se procházel nad kostelem Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů a viděl tam na piknikové dece rodinu s dětmi, známe se, pečují o zdejší poutní chrám – a je to rodina, která v městečku žije po staletí a teď zase sedí na té louce s dětmi, v místech, kde dost možná sedávali i jejich praprababička s prapradědečkem – a když to dobře půjde, budou tu jejich potomci sedět i za sto let. Je tady dobře.
Je tady moc dobře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
