Jan Štifter: Brána k příběhu
Jsou to slova, která v jihočeské krajině vyslovil někdo před osmi sty, někdy i tisícovkou let. Z té doby nezůstalo nic jiného než právě těch pár slov – pojmenování míst.
Je to návod, jak číst středověké jižní Čechy: někde toho bylo tak málo, že skoro nic – a dnes tam stojí Skoronice.
V Besednici pamětníci vyprávějí, že tam byly domky tak malé, že měly jenom kuchyni – museli se tam obejít bez sednice, proto Besednice.
Strážkovice nebo Střížov naznačují místa, odkud kdosi hleděl do dáli, střežil terén, chtěl vědět, jestli je na cestách klid nebo hrozí nebezpečí.
Jedovary? Slyšel jsem od místních, že tam rádi jedli ovary, ale spíš tam skutečně vládli recepty, které dokázaly sprovodit člověka ze světa.
Stejně jako v blízkém Otěvěku – ten název napovídá, že tam někdo někomu odňal věk – prostě ho zabil.
Slova, která odkazují k příběhům, k obyčejnému životu lidí ve dvanáctém, třináctém století. Z té doby neexistuje už žádný dům, stromy nahradily jiné, kočáry vyjezdily nové úvozové cesty. Zůstává jen to slovo. Slovo jako brána k příběhu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
