Ján Sliacky: Schránka
Schránka – schválně, co vás napadne, když slyšíte tohle slovo. Spoustu z vás asi ono elektronické úložiště zpráv. Dostupné dvacet čtyři hodin denně třeba prostřednictvím chytrých telefonů. Některé, asi ty starší, možná oranžová „krabice,“ do které se kdysi házely dopisy a pohlednice.
Dnes mnozí říkají, že schránkám a ručně psané komunikaci odzvonilo. Že dnešní mládí a děti častokrát vůbec netuší, že se lidé mezi sebou takhle dorozumívali.
Při procházce se psem už několik let procházím kolem jedné takové poštovní schránky. A ještě se mi nepoštěstilo vidět někoho do ní „něco“ házet.
Asi bude skutečně pravdou, že lidé si „normální“ dopisy či pohlednice neposílají.
O co větší bylo mé překvapení před několika dny, když jsem před schránkou uviděl babičku s vnučkami asi ve věku tří let. Jedna z nich držela v ruce, světe div se, několik pohledů.
Taková „hovadinka“ řeknete si možná. Mně to však přišlo úžasné. Příklady táhnou. A co se v mládí naučíš...
Třeba se ty dnes malé slečny nebudou v dospělosti štítit pera, dopisního papíru, pohledu a poštovní schránky tolik jako moje generace dnešních padesátníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
